Nejlepší skautský tábor

Příjezd

Dobře. Dneska jsem první den na táboře. Je to příjemný pocit. Asi se teď ptáte: "Emily, jak jsi se sem dostala." V klidu vydržte. Hned vám to řeknu.

Takže ráno jsem vstala (překvapivě) v 6:30. Tak moc jsem se těšila. Sraz jsme měli před klubovnou v 9:00. Měla jsem tedy čas 2 a půl hodiny. Tak jsem se v klidu protáhla. To mi trvalo asi 10 minut. Šla jsem na snídani, kde na mě čekala mamka s waflemi s nutelou a banánem. Měla jsem obrovský hlad, tak jsem hned přisedla ke stolu a jedla.
M: "Jak se těšíš na tábor Emily?"
Já: "Moc mami."
M: "Doufám, že budeš posílat dopisy. Víš, jak jsi minulý tábor neposlala ani jeden dopis?"
Já: "Neboj mami. Pošlu ti tento rok víc... Tak jeden, dva."
M: "Jeden, dva?"
Já: "Ale mami. Víš, jak mě to tam baví, že nestíhám posílat dopisy."
M: "Jojo. Ale opravdu posílej dopisy. Budeš tam celé prázdniny."
Já: "Vždyť já vím."

Už jsem dojedla snídaní a tak jsem si  připravila svačinu na dlouhou tříhodinovou cestu. K svačině jsem si udělala do krabičky tousty s máslem a šunkou. Pak jsem si do flašky nalila vodu, abych neměla žízeň.

Bylo 8:45. Řekla jsem si, že vyrazím. Popadla jsem kufr a batoh. Mamka s taťkou a bráchou šli se mnou, aby se rozloučili.

Už jsem byla před klubovnou. Už zde byli skoro všichni. I má spolubydlící ve stanu Hanka. Hezky mě pozdravila.
Rodiče s bráchou mě objímali.
T: "Škoda, že tě neuvidíme 2 měsíce..."
Já: "Jojo. Taky mi budeš taky chybět."

Jdu do autobusu. Rozloučila jsem se ještě jednou s rodinou. Sedly jsme si s Hankou na poslední sedačky. Pak naposled jsem zamávala na rodinu, jako všichni ostatní v autobuse.

Už ubyla hodina času a hodně jsme si s Hankou popovídaly. Třeba jsem zjistila, že si vzala všechny díly mangy dívky ze země venku. Nevím, kde na ně našla místo, neboť ta manga má 11 dílů, ale vím, že tam bude hodně číst. Také jsme si říkaly, že pomeranče koušou a tak podobně...

Dvě hodiny jsme si dále povídaly. Tentokrát jsme vymýšlely příběhy po slovech. Vznikla z toho obrovská blbost, že vlaštovka si jen tak létala, ale najednou narazila na divokou Zlatovlásku. Brala ji přes doli, přes hory, až ji vzala domů. Po cestě vlaštovka umřela, protože se udusila a pak se zeptala mrtvé vlaštovky, jestli si dá kávu. Ach jo...

Po dvou hodinách a půl šla Hanka spát. Vzala jsem si sešit na kreslení a kreslila jsem postavy. Začala jsem spací Hankou. Udělala jsem předkes obličeje, udělala Hanky pózu a začala dělat důležité detaily. No... Moc se mi nedařilo... Při kreslení jsem si říkala: "Co to má znamenat? Já neumím kreslit." Nakonec jsem to vzdala a taky jsem usnula.

Najednou mě probudil křik. V tu chvíli jsem nechápala, proč všichni křičí, ale pak jsem to pochopila. Řidič totiž zrychlil rychlost. Pro všechny to byla nejdřív zábava, ale pak autobus padal z útesu. Všichni řvali a byly slyšet věty: "Jsem moc mladý/á na smrt!"

Najednou se začal objevovat portál. Začal se zvětšovat, až se do něho vešel autobus. Autobus tedy do toho portálu spadl. Když jsme spadli na trávu, tak jsem všude viděla podsedové stany. Byli jsme na tábořišti.

Někdy bude další kapitola. Nevím, přesně kdy, ale pokusím se co nejdřív. Doufám, že si to někdo přečte.