Oko

"Proč mě nepřestaneš pronásledovat?" prořízl ticho tichým, ale klidným hlasem černovlasý chlapec s očima, ve kterých byl sharingan. Díval se na blonďáka neutrálním výrazem. Ten na něj cenil zuby a ruce držel zatnuté v pěst.

"Protože tě odvedu zpátky do Konohy!" zařval a rozmáchl se rukou. Znovu se naproti Uchihovi rozběhl, ale ten směšně snadno uhnul Uzumakiho pokusům ho zasáhnout.

Co ale mladý černovlasý chlapec nečekal byl kunai, jež hodil Narutův klon. Ve snaze mu uhnout aby ho nezasáhl seskočil o větev níž. Ale přesně to, bylo jeho pravému oku osudné. Při dopadu na větev se držel kunaie zapíchlého v oku. Noha mu podkolouzla a on spadl až na zem. Naruto k němu bleskově doskákal. Trošku se zarazil, když spatřil co provedl.

"Sasuke..." zašeptal Naruto a došel až k černovláskovi. Ten jen s výkřikem kunai vytáhl a zahodil pryč. Oko mu silně krvácelo a ani trochu na něj neviděl. Udělalo se mu mdlo a omdlel. Naruto dosáhl svého. Odnesl svého poloslepého kamaráda zpátky do vesnice, ale za jakou cenu?

Sem a tam chodil po nemocniční chodbě, dokud za ním nepřišla Tsunade s tím, že Sasuke o oko definitivně přišel. Mnozí na něj byly hrdí, že to dokázal. Že dostál svých slov a přivedl ho zpátky. Ale on si vyčítal, že kvůli němu Sasuke na jedno oko neuvidí.

Kousal se do rtu a snažil se myslet pozitivně, ale to mu příchozí Sakura ani trošku neusnadnila. Jednu hezkou ránu mu vrazila do tváře a druhou do břicha.

Věděl, že miluje černovlasého... ale přesto jej tahle její rekace překvapila.

"Sakuro, uklidni se." napomenula ji Tsunade sledujíc jak se Naruto sbírá z podlahy. Sakura jen zavrtěla hlavou a rozutekla se pryč. Ona byla mezi těma co o Uchihově oku věděla.

"Je tu jedna možnost, jak by zase mohl vidět." pokrčila rameny pátá a podívala se do dálky za oknem.

Naruto k ní zvedl uslzený pohled a ihned souhlasil se vším, co pro to musel udělat.

Chytila ho za rameno a přikývla. Odvedla ho bokem aby mu vše objasnila.

"Chápu." řekl tiše když se dozvěděl, oč vlastně jde.

"Ale to je samozřejmě hloupost." dodala Tsunade sedíc za svým stolem podepírajíc si hlavu o ruku jako když je v hospodě.

"Jdu do toho!" řekl rázně Naruto.

**

Když se černovlasý probral v nemocničním pokoji, první co uviděl byl strop, dva anbu stojící v rohu místnosti, co ho patrně měli hlídat a zabránit mu v případném pokusu o útěk. A pak ještě jedna postava stojící zády k němu u okna. Trošku zvedl pohled. Spatřil blonďaté vlasy trčící do všech stran. Ale něco mu nesedělo. Ten obvaz co šel místy vidět.

"Hn..." vydal podivný zvuk a pokusil se posadit. Naruto se u okna otočil.

"Sasuke!" zaradoval se s úsměvem blonďák a přešel k němu.

Když uviděl jeho obvaz i zepředu, rozpomněl se co se mu vlastně stalo a instinktivně se chytil za svoje pravý oko. Ani mu nedošlo, že do něj dostal zásah, jelikož na něj úplně normálně viděl.

"Jak ti je?" optal se Naruto a sedl si na kraj Sasukeho postele.

Černovlasému stále vrtal hlavou blonďákův obvaz. Natáhl k němu ruku, ale Naruto zavrtěl hlavou.

"To nedělej." zašeptal a lehce se usmál. Propletl si s Uchihou prsty a naklonil se k němu pro polibek.

"Vítej zpátky, Sasu." pustil mu ruku a objal ho okolo krku. Sasuke jen zmateně zíral před sebe neschopen žádné reakce. Obvaz, polibek... myslí se mu honila spousta myšlenek a on je nedokázal roztřídit. Možná to bylo tím, že byl ještě slabej, nebo prostě nevěděl.

Najednou ho něco napadlo, odstrčil Naruta a vyšel na chodbu, anbu šli ihned za ním, ale jakmile viděli, že jde k záchodkům, pokrčili rameny. Tam neměl kudy utýct, takže jen čekali před dveřma. Naruto zůstal sedět na jeho posteli a díval se ven z okna, u kterého předtím stál.

Když v tom dostal další ránu.

"Cos to sakra provedl, usurantokachi?!" zařval na něj Sasuke a dal mu další ránu.

"To bolelo." odpověděl Naruto držíc se za hlavu.

"Proč si to udělal?!" zařval na něj Uchiha znovu a Narutovou odpovědí bylo jen pokrčení ramen a věta protože jsi můj kamarád...

Sasuke zavrtěl hlavou a znovu se na něj rozeřval. Naruto měl pocit, že ho snad ještě nikdy neslyšel říct tolik vět naráz. Usmíval se od ucha k uchu.

"Víš Sasuke... hodně pro mě znamenáš. Jsi součástí mýho života. Víš, proč jsem tě tak pronásledoval? protože tě miluju. A pokud teď zase zmizíš, aspoň budu pořád s tebou." Narutův úsměv ani nachvilku nezmizel, ačkoli se k němu přidali slzy.

Uchiha na něj něme zíral. Naruto se postavil a udělal k němu pár kroků. Objal ho tak pevně, že Sasuke musel zalapat po dechu. Hlavou se mu zapřel o prsa.

"Nechci abys zase odešel honit minulost, která si tě stejně jednou sama najde..." zašeptal a sevřel Sasukeho nemocniční tričko.

Uchiha Naruta chytil za bradu a podíval se na něj. Jeho černé oko vysoce kontrastovalo s tím krásně modrým, jež patřilo Narutovi. Nahnul se k němu a lehce mu přimáčkl rty na ty jeho.

"Je fajn, být doma. Ale já nejsem tvůj kamarád."

Naruto si utřel oko a jeho naděje pohasla.

"Jsem tvůj přítel. A to je rozdíl, víš?" dodal o něco později. Naruto zašeptal jeho jméno a usmál se.

"Pro mě bylo snadnější hnát se za minulostí, než muset trpět fakt, že tě nikdy nebudu moct mít, usurantokachi."

"Jak to mám chápat, ttebayo?" mrknul Naruto.

"Tak, že pokud s tím souhlasíš, budu já tvůj a ty můj."