Zbavení Duše | Minsung

2.

Pohled Minha

Zatím jde vše podle plánu. Jenom musím přidat na tempu. Přece jenom mám na získání jeho duše pouhých čtrnáct dní. Z myšlenek mě vytrhl až Jisung.
"Jdu k tý učitelce k tomu kabinetu." odfrkl si otráveně.

"Počkám před školou Sungie." mrkl jsem na něho a poslal jsem mu pusu vzduchem.

Ani jsem ho nenechal nic říct a otočil jsem na patě a vydal jsem se směrem k východu školy. I když jsem k němu byl otočen zády, cítil jsem na sobě jeho pohled, jak se na mě upřeně dívá. Pro sebe jsem se usmál a vydal se před školu, kde jsem si sedl na nejbližší lavičku a čekal na příchod mé budoucí oběti.

Pohled Jisunga

"S-Sungie?" zamumlal jsem si pro sebe a musel jsem se nad tou přezdívkou usmát. Teď už jsem však neváhal a běžel ke dveřím kabinetu jeho učitelky.

"Dobrý den." pozdravil jsem slušně a vešel jsem do vskutku zadýchané místnosti. "Dobrý den. Posaďte se." nakázala učitelka a pokynula abych si sednul. Já tak učinil a najednou jsme seděli proti sobě.

"Proč že jsem tady?" provokativně jsem se na ni usmál.
"Aby jste tady nebyl až do večera." napomenula mě.
"Jste tady kvůli vašemu drzému chování v hodině matematiky. Už si vzpomínáte?" řekla káravě.

"Tak nějak ano." mírně jsem pokrčil rameny a vzhlédl jsem ke stropu.

"Za vaše chování zde musíte dodělat jistý pracovní list na rovnice. Budete tu dokud ho neuděláte." řekla vážným tónem a podala mi oboustrannou A4 plnou příkladů a slovních úloh.

Ještě že jsem věděl jak počítat rovnice že?

No nevěděl.

S nevědomky pootevřenou pusou jsem si pracovní list převzal a těžce jsem polknul.

Chudák Minho

Bude muset čekat dost dlouho.

"Umm.. mohl bych prosím někomu zavolat? Měl jsem s někým něco domluvené tak to chci zrušit." nervózně jsem klepal prsty o stůl.

"Ani náhodou. Pusťte se do práce a stihněte to co nejdřív abyste vaše plány stihl." namítla učitelka a podala mi propisku.

Já jen frustrovaně vzdechl a začal jsem psát.

○

Pohled Minha

Kde sakra je? Už je tam asi hodinu a půl. Snad ho tam neumučí. Po chvíli úmorného čekání na dost hřejícím slunci, konečně Jisung vyšel ze školy vypadajíc naprosto zničeně.

"MINHO!" sběhl dolů ze schodů a obejmul mě.

"Omlouvám se že mi to tak trvalo. Ta svině mi dala pracák na rovnice." odtáhnul se od objetí a usmál se.

"Tys ho dodělal?" nemohl jsem si odpustit poznámku.

"No..Ne" vyprsknul smíchy.

Já se samozřejmě neudržel a začal jsem se smát taky.

"No jasně že ne. Ty nikdy." smál jsem se.