☆♡☆
Dovedete si představit krásný slunečný den a náhlý déšť, bez toho aniž by se nestalo nic zvláštního?
Kolikrát je to nereálná představa, ale někdy stačí málo a věci se ve vašem životě navždy změní.
Co se stalo před chvílí - nikdo nezmění, co se děje teď - můžeme ovlivnit a co se stane za minutu - můžeme změnit.
Můžeme tak změnit i náš vlastní osud? Naši cestu, která nám byla předurčena? Nebo se v minulosti stalo už tolik podobných náhod, že tohle nemá vůbec vliv?
Ať už je to jakkoliv, jedno je jasné, dnes je přesně ten den!
☆☆☆
Léto 2016
Rychle kráčel po schodech nahoru do školní budovy, protože nestíhal. V tom spěchu se s někým srazil. Popadalo pár učebnic a sešitů. Ale rychle se přikrčil a sebral je. Při tom, co je podával, si všiml ještě jedné, ale najednou už odcházela pryč.
Nevěděl, kdo to je, ale v tom mžiku se rozběhl po schodech dolů a běžel. Běžel kolem budovy, běžel parkem jen před schody v zatáčce se zastavil, protože už ji neviděl.
Běžel dál, po ulici v areálu školy a díval se jestli ji nepozná.. Zastavil se a ještě chvíli se rozhlížel jestli se neobjeví.Nikde nebyla.
Zadíval se na knihu, rukou ji pohladil. Připomínala mu snad něco? Po chvilce, co mu hlavou probíhalo tolik myšlenek a vzpomínek, se na obálce knihy objevily kapky.
Že by začal náš osudný déšť?Pršet začalo, ale pro něj to neznamenalo nic jiného než opět běžet a někde se schovat.
Rychle vyšel po schodech do venkovní chodby školní budovy. Natáhl ruku, aby zjistil jak silně prší.
Nebo snad pro něco jiného?Jiná žákyně přišla a stoupla si vedle něj. Rozevřela deštník.
Podíval se na ni a ejhle?
Že by to byla ona?
Ta, se kterou se srazil, a které patřila kniha?Do obličeje, jako předtím, ji neviděl. O to víc upřel zrak na náhrdelník, co jí visel nápadně na krku na namořnické halence.
Sám si ruku položil na svůj a téměř nahlas řekl: ,,Ten náhrdelník..."Podíval se na ni. Viděl ji teď už i do obličeje?,,Ty.." řekl opět skoro nahlas, ale přitom do prázdna se sotva otevřenou pusou. A ruka mu šokem spadla z přívěsku.
Chvilku váhala jestli půjde do deště, ale nakonec se odhodlala a ani koutkem oka se na něj nepodívala.
Rozešla se po schodech a zmizela se stejnou lehkostí jako slova -"...Zamilovali jsme se, když každičký kousek mě to chtěl.. A doufám, že jsi to ty přesně v tuto chvíli..."
ČTEŠ
Hi! School , Love On
RandomZAMILOVAL SE DO NÍ, I KDYŽ ONA TO BRALA ZE ZAČÁTKU JAKO PŘÁTELSTVÍ. POZDĚJI SI SVÉ CITY OPĚTOVALI, ONA VŠAK STÁLE MUSÍ UDRŽOVAT SVÉ TAJEMSTVÍ. KDYŽ NA NĚJ PŘIŠEL, BYLO TO V POŘÁDKU. DOKÁŽE JI ALE VŠAK UCHRÁNIT PŘED OSTATNÍMI A MOŽNÁ I PŘED SEBOU? P...