Firewhisky /naty hrychová oneshot/

firewhisky

Jeden z klasických víkendových večerů v Bradavicích, kdy ohnivá whisky tekla proudem a zdánlivě nezletilí žáci se k ní snažili zuřivě dostat. Jejich pracně propašovaný alkohol si však starší studenti rozhodně neplánovali nechat ukrást a tak mladší účastníci večírku odcházeli s nepořízenou. "Taky jsme takové byly," smála se kudrnatá dívka její společnici, která horlivě vysvětlovala jednomu z nezletilých slídilů, že mu rozhodně žádný z naplněných pohárů neposkytne. "Ano, ale víš kolik práce dalo to sem donést?" založila si dívka ruce na hrudi a naposledy pohledem pohrozila mladým chlapcům, kteří už byli na cestě přesvědčovat skupinku vedle. "Neboj, mám ještě další lahev schovanou pro případ nouze," mrkla zrzka na svou družku, která stále pozorovala vedlejší skupinku. "Je mi to úplně jasné, vždycky něco máš," zasmála se nakonec odlehčeně a svou pozornost znovu vrátila slečně ve zmijozelské uniformě. 

"Šli to zkoušet na Erika a jeho skupinku," završila své pozorování nižší slečna a obě dívky propukly ve smích. "Kery je zničí, jestli se mu pokusí vzít ohnivou whisky," kroutila pobaveně hlavou rusovláska a uchopila druhou dívku za ruku. "Pojď, to musíme vidět," zahlásila a odtáhla jí k druhému hloučku, kde už docházelo ke zjevnému konfliktu. Druhá z dívek se v přítomném chaosu tolik nevyžívala, jako její zmijozelská kamarádka a tak jen stála opodál a kontrolovala, aby se zrzka nedostala do žádných problémů. Ta něco horlivě vysvětlovala Kerymu, který již pomocí jeho hůlky stihl pověsit jednoho z mladších kluků do vzduchu za kotníky. Její vlasy byly výraznou značkou, která umožňovala druhé dívce ji v davu jednoduše identifikovat. Nedokázala si pomoct a s očima zaměřenýma na její přítelkyni se musela pousmát jejímu vzhledu. Uniformu snad nikdy nenosila tak, jak by měla. Košile byla sice vyžehlená, ale zrzka se nikdy neobtěžovala zapínat všechny knoflíky stejně tak, jako se nikdy neobtěžovala zavázat si zelenou kravatu okolo krku. Sukně pravděpodobně ani původně k uniformě nepatřila, ale taková už kudrnatá zmijozelka byla, měla svůj vlastní styl a všichni se s tím za ta léta už smířili. 

"Koho sleduješ tak zasněně, hm?" vytrhnul ji z transu známý hlas. "Eriku," pousmála se slečna na svého kamaráda a pokynula mu na pozdrav. "Kde máš ženu?" pokusila se nenápadně změnit téma konverzace, ale brunet s modrou kravatou se nenechal tak lehce odbít. "Někde běhá," pokrčil rameny a provokativně šťouchnul do dívky. "Líbí se ti?"  tahle jeho otázka ji zarazila. Pohledem znovu zamířila na Keryho s její společnicí, kteří se očividně velmi bavili nad chlapcem, který stále visel vzhůru nohama. "Netuším, o čem to mluvíš," vyhýbajíce se mu pohledem do sebe kopla zbytek obsahu poháru a odkašlala si. Než však stihla říct cokoliv dalšího na její obhajobu, Erik jí skočil do řeči. "Vidím, jak se na něj díváš." zasmál se a poplácal jí po rameni. "Moment. Na něj? O čem to sakra mluvíš-" dívka viditelně začala panikařit a zmateně rozhazovat rukama. Erik její gesto vzal jako potvrzení jeho domněnky a hrdě si odkašlal. "Kery. Líbí se ti Kery, já to věděl!" než však dívka stihla cokoliv namítnout, tak její výhled zaplnilo množství rezavých kudrlin. "Kdože se ti líbí?" zrzka překvapeně těkala pohledem mezi její kamarádkou a Erikem. "Ale ahoj, Naty," pozdravil ji Erik se smíchem a loket opřel o hlavu dívky, kterou posledních pár minut konfrontoval. "Tak to není," vydechla poraženě mladá studentka v rozpacích a hlavu schovala do dlaní. Ani Erik, ani Naty však její názor slyšeli nechtěli a nadšeně začali plánovat, jak jejich kamarády dohodit k sobě. "To jsi měla říct dřív, že ho chceš, já bych tě podpořila," pohladila jí Naty jemně po vlasech a její modré oči zajiskřily radostí. "Je na čase, aby si konečně někoho našel," podpořil zrzku Erik. Protesty zúčastněné slečny však nikdo nebral na vědomí a její hlas jakoby se ztrácel. "Nesmysl," odbil její nářky Erik. "Na koho jiného by ses tak zamilovaně dívala, však tam byl jen on," kroutil pobaveně hlavou nad zoufalou snahou jeho kamarádky tuto skutečnost vyvrátit. Ta jeho slovy zrudla, sám nevěděl jestli studem nebo vztekem a rozběhla se směrem do chodeb hradu. 

..........................

Od incidentu během večírku uběhlo již pár dní a nebelvírská dívka se snažila vyhýbat pokusům jejích přátel o to, jí dát dohromady s bývalým delikventem. "Naty, vzdej to už prosím," povzdechla si a stočila pohled na zrzku, která se opírala o její rameno. "Dobře, ale pojď se mnou, musím ti něco ukázat," bylo jasné, že Naty šla dívčina slova jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. 

Ruku v ruce spolu procházely nekonečným koridorem. "Proč se tomu tak moc bráníš, vždyť Keryho znáš," snažila se Naty povzbudivě přesvědčit svou společnici o tom, že jejich vzájemný kamarád je tím pravým. "Naty, o tom to není. Jsme moc jiný a já úplně nevím, co chci," povzdechla si a nervózně stiskla zrzčinu ruku. "Vadí ti, že je ze zmijozelu? Já jsem taky ze zmijozelu a jsme kamarádky," zamyslela se Naty a pustila její ruku. "Ne, to mi rozhodně nevadí, já ho fakt jen vidím jako kamaráda," s nadějí v hlase, že Naty konečně pochopí její myšlenky se k ní otočila a zhluboka se nadechla. "Já-" nedokázala však větu dokončit, jelikož jí někdo zatáhl za ruku do místonosti za ní. Viděla jen Erikova záda, která se ztratila za dveřmi, jež se s bouchnutím zavřely. 

Zmatená a frustrovaná nebelvírka se neúspěšně snažila dostat ven a po pár minutách snažení se dveře znovu otevřely. Než však stihla zareagovat, zavalilo jí cizí tělo a dveře se znovu zavřely. "Eriku děláš si ze mě prdel?" tenhle hlas dokázala poznat hned, byl to Kery. "Jo, promiň, neviděl jsem tě," omluvil se za to, že ji předtím srazil a pomohl jí na nohy. "V pořádku, to se mi stává často," zasmála se a zvedla ze země svou hůlku. "Lumos," zašeptala a místnost osvítila vlna světla. "Přístěnek na košťata, výborně," praštil Kery naštvaně do dveří. "Jsou očarovaný, za půl hodiny se odemknou. Řekla bych, že to kouzlo bude Erikova práce," povzdechla si dívka a frustrovaně si poklepávala nohou. "Proč by nás sem zavírali?" podíval se na svou kamarádku zmateně a usadil se zády opřený o jednu z poliček. "Snaží se nás dát dohromady, protože si myslí, že se mi líbíš," znovu ztrapněná schovala obličej do dlaní a sesunula se podél zdi naproti Kerymu. "A je to pravda?" zeptal se s lehkým pobavením v hlase a mezi prsty protočil svou hůlku. "Ne, mám ráda někoho úplně jiného, ale nemyslím si, že by to pochopila," smutně si přitáhla kolena k tělu a podívala se do světla vycházejícího ze špičky proutku. "Tak jí to asi budeš muset říct sama," zašklebil se a mávnul hůlkou na dveře. "Bombarda!" Klika dveří uletěla společně s několika kusy dřeva a dveře se otevřely. Na chodbě stáli přesně dva jejich kamarádi, kteří čekali na to, až čas kouzla pomine. Teď však stáli ztuhlí překvapením a dívali se na dva čaroděje, kteří vyšli z přístěnku. "Eriku?" zavrčel Kery na jeho přítele a ten naprázdno polkl. "Do prdele," zašeptal vystrašeně, než se dal na útěk dlouhou chodbou a Kery přímo za ním "To by se ti líbilo, mi utíkat," slyšely ještě dívky, než oba muži zmizeli za rohem. 

"Tak jak to šlo?" zeptala se vysmátá zrzka. "Kdybys mě jednou poslouchala, tak ti dojde, že to tak prostě není," povzdechla si její kamarádka. "Kery není ten, který se mi líbí, je tu někdo jiný," pohled zabořila do země a nervózně přešlapovala na místě. "Že Nebelvír a Zmijozel k sobě nejdou říkají všichni, ale já na to mám jiný názor," zasmála se nervózně. "Tak pokud to je někdo z mojí koleje a není to Kery, kdo to je?" zeptala se zmatená Naty, která do teď žila v přesvědčení, že její dva přátelé se k sobě perfektně hodí. "Je to komplikované a nemyslím si, že je dobrý nápad to říct," tuhle stydlivou stránku její kamarádky Naty pomalu neznala, nikdy jí takhle neviděla a mátlo jí to. "Za pokus nic nedáš, mimo to, mně to můžeš vždycky říct," povzbudila jí kudrnatá studentka a chytila ji za ruku. "Není to tak jednoduchý, když ta, kterou bych chtěla, stojí přímo přede mnou," mladá nebelvírka zvedla pohled od podlahy a odvážně se zadívala zrzce do očí. Naty se na chvilku zarazila a pokusila se uspořádat si myšlenky v hlavě. Po pár vteřinách se však odhodlala a dívku před ní si přitiskla k sobě do pevného obětí. "Nádech, výdech, dobře?" zasmála se lehce, když ucítila, jak se v jejím obětí dívka třepe. "Jak myslíš," zasmála se již odlehčeně a uchopila zrzčin obličej do dlaně. Když viděla, že se Naty nebrání, stoupla si na špičky a jemně jí políbila na rty. Po pár vteřinách, kdy se obě slečny jen ztrácely ve vlastních pocitech tento kouzelný moment skončil a dívky se na sebe s úsměvem zadívaly. 

"Panáka ohnivé whisky?" "Prosím!" 

.-------------.

děkuji za přečtení tohoto vícemeně sequelu na původní ff Evanesco <33

tady to už snad úplně ukončím a dalších 5 let nic nenapíšu, bye :ddd