Pan Neznámí--Je to neskutečnej hajzl.. Nenávidim ho.. Přebral mi jí!! Pomsta bude sladká!!
Dominika--Vzala jsem si z kuchyně džus a šla jsem zpáky do pokoje.. Psala jsem si s Danielem. Láska:*
Daniel--Dneska jedu za Domčou.. Chodíme spolu měsíc.. Strašně se na ní těším..
___________________________________
Daniel*Ahoj lásko..Řekl a dal mi pusu.
Dominika* Ahooj.. Pujdeme někam??
Daniel* Jasně.. A kam by jsi chtěla jít?
Dominika* Tak to nevím..
Šla jsem před Danem..
Dominika* A jak jsi se měl přes víkend?
*Ticho*
Dominika* Lásko.. Jak jsi se měl o víkendu..?
*Ticho*
Otočim se a Daniel za mnou nejde.. Hledam ho všude okolo sebe.. Uvidim jak nějakej chlap drží Daniela, který má něco v puse aby nemohl mluvit... Já běžim k němu a najednou mi někdo strčí kapesník k puse.. Mě se zatmí před očima a kácim se k zemi.. To jediný co si pamatuju..
Probudim se v nějaký místnosti.. Naproti mě někdo sedí, ale nevidím tomu člověku do tváře.. Dominika* Kde.. Kde to jsem!? Kde je Daniel!
Pan Neznámí* Klid, děvko.. Vysleč se...
To snad ne! Je to muj bejvalej! Rozešla jsem se s nim protože mě zneužíval.. Pak jsem si našla Daniela, kterej mě chránil za každých okolností.. Miluju ho.. Ale kde je, když ho potřebuju..? Počkat..
Dominika* Kde je ten Daniel!?
Pan Neznámí(Lukáš)* Tam, kde se o něj postaraj, když mi teď nedáš!
Dominika* Ale.. Ale já mam kluka! A ty jsi můj bejvalej! Nechci!!
Lukáš* Zopakuj to...
Řekl trošku nasraně.
Dominika* Ehm, slyšel si..
Vlepil mi facku.
Lukáš* Dělej!!!
Udělala jsem jak řekl.. Už zase..
Z Danielovo pohledu:
Bolí mě břicho, ale strašně.. Bolí mě i ruka, a z hlavy mi teče krev.. Lukášovo kamarádi mě totiž zmlátili a pak mě hodili na topení...
Bojím se o Domču.. Co když ji něco udělal? Co když ji zabil!?
Lukáš* Obleč se, děvko..
Já jsem se oblíkla.. Lukáš někam odešel a já šla tajně za Danielem..
Daniel byl na zemi a držel si břicho. Po hlavě mu tekla krev..
Já jsem se skácela k zemi a začla jsem brečet..
Daniel* Neplakej. Miluju tě!
To byly jeho poslední slova. Usnul.. Aspoň jsem si to myslela.
Přišel sem Lukáš a chytl se za pusu.. Zavolal ty svoje kamarády. Lukáš* Jse blbý!? Přehnali jste to! Dominiko zavolej záchranku. My se musíme vypařit..
Já panikařila.. Zavolala jsem záchranku a nechali mě jet s nima..
V nemocnici*
Je v umělým spánku.. Já jsem na dně.. Měl vnitřní krvácení. Teď má zlomenou ruku a sešitou hlavu.. Co když se neprobere? Musí.. Miluju ho.
Byla jsem u psychologa a ten mi jen vykládal nějaký kraviny, takže to mi vůbec nepomohlo.. Strašně se bojím co bude. Co když to nepřežije..?
Z Danielovo pohledu:
Slyšim nějaké pípání přístrojů, a.. A nějaký povědomí hlas, tedy spíš pláč. Ale nevím kdo to je. Necítím své tělo, nemůžu ho ovládat. Počkat! Třeba moje tělo teď bude ovládáno mojí myslí!! -Otevřít oči! ... Fajn, to nepomáhá. Zdřímnu si a pak to třeba pujde...
Paní doktorka* Slečno, měla by jste jít domů.
Zvedla jsem se a beze slovy šla pryč.. Šla jsem si ještě do místní lékárny pro něco na uklidnění.. Zaplatila jsem a ve večerní hodině jsem kráčela přes park.. Na lavičce seděl nějakej kluk. Hlavu měl v kolenách a brečel.. Já se u něho zastavila.
Dominika* Ahoj, můžu si přisednout?
Kluk* Jasně, proč ne, ale se mnou teď moc komunikaci nečekej.
Dominika* Smím se zeptat, co se stalo?
Kluk* Ehm, proč ne.. Jedna holka mi dala košem..
Dominika* To je mi líto..
Kluk* Nemusí.. A proč ty jsi taková smutná?
Dominika* Můj kluk je v komatu..
V tom momentě se mi skutálela slza po tváři.
Kluk* Neplakej..
Řekl a pohladil mě po tváři.
Crrr.... Crrr
Zvoní mi telefon.
Dominika* Prosím?
Doktorka* Dobrý den, váš přítel se probral.. Můžete za nim jít.
Dominika* Opravdu!? Super! Hned jsem tam.
Řekla jsem a típla hovor.
Kluk* Co se stalo?
Zeptal se a usmál se..
Dominika* Daniel se probral! Promiň, už budu muset jít.. Tady je moje telefonní číslo. Ahoj..
Řekla jsem, podala jsem mu lístek s číslem a obejmula ho. Měla jsem strašnou radost. I když jsme se pořádně neznali, objetí mi opětoval. Usmíval se. Má krásný, sladký úsměv.. Co to tu dělám!? Musím za Danielem..
Odtrhla jsem se z objetí s ním a utíkala jsem zpátky do nemocnice..
Doktorka* Dobrý večer, pojďte za mnou.
Já mlčela a netrpělivě čekala, co se bude dít.
Vešla jsem do té místnosti.
Dominika* Ahoj lásko! Jsi v pořádku?
Řekla jsem a blížila jsem se k němu se žádostí o polibek, uhnul..
Dominika* Co se děje, zlato?!
Daniel* Neznám tě, tak mě tu laskavě přestaň líbat. Sestři, prosím, odveďte ji..
Já na něj vykulila oči
Daniel* No tak co koukáš!? Vypadni.
Já začala brečet. Nechala jsem slzám volný spoušť a skácela jsem se k zemi..
Sestřička* Prosím, odejďete, na žádost pacienta..
Já upřela pohled na Daniela.. Asi pět sekund jsem se na něj dívala, a odešla.. Samozřejmě jsem nezapoměla bouchnout dveřmi.. Šla jsem opět parkem. Tentokrát s vodopádem v očích.. On tam pořád seděl. Já se na něho nepodívala, nechtěla jsem aby mě takhle viděl.. Ale on za mnou přiběhl..
Kluk* Co se stalo?? Posaď se.
Dominika* On.. On si na nic nepamatuje! Vyhodil mě! Je mi špatně.. Co mám sakra dělat..
Kluk* Rozhodně uklidnit. Pojď...
Někam mě táhl. V půlce cesty z kapsy vytáhl papírový kapesníček a utřel mi slzy.. Já se na něho usmála, on se usmál taky. Vzal mě k sobě domů. Měl to tu hezký. Přinesl něco k pití.
Kluk* Máš ráda špenátovou omáčku se špagetama?
Dominika* Jo, mám
Řekla jsem a usmála jsem se. On šel kuchtit špagety, a já se připojila na jeho wifi a šla jsem na facebook.
Z jeho pohledu: Už to brzo bude. Proč jsem jí to nabízel? Co když to bude hnusný?! Bože, Petře..
Kluk(Petr)* Už je to, pojď ke stolu..
Ona přišla..
Petr* A můžu před jídlem poznat tvé jméno?
Dominika* Jasně, Dominika Novotná.. A tvoje?
Petr* Já jsem Petr Lexa..
Dominika* Dobře..
Petr* Dobrou chuť..
Dominika* Ehm, Petře? Můžu požádat o méně omáčky?
Petr* Jasně, tak si říkej, kolik chceš..
Dominika* No, klidně nic..
Já na ní udiveně koukal..
Dominika* A máš kečup?
Petr* No, mam..
Ona se usmála.. Já jí podal kečup a ona si na suchý špagety dala kečup, a jedla.. Mě bylo docela trapně, ale co už..
Uběhly 2 měsíce..
Chodím s Petrem. Je to miláček... Lepší než Danko. Peťulka aspoň ví, že spolu chodíme.. Šla jsem k Petrovi do obýváku, kde jsem spojila naše rty a vyfotila to. Dala jsem tu fotku na instagram, ať milý Danko ví, že někoho mám..
Hned naskakovali kometáře typu: Co to sakra je!?
Vy spolu chodíte!!?
Hoggy nesmí mít holku! Zkazila by jsi ho!
Ale taky komentáře typu:
Jůů, jste krásní
Přeju:*
Sluší vám to..
Takové komentáře mě potěšili..
Dominika* Peťo?
--Nic
Dominika* Peťoo?!
--Nic
Jdu se podívat do ložnice, jestli tam je..
Otevřu dveře. On sedí na posteli. Všude jsou svíčky. Všude po zemi a na posteli jsou rozházené listy růží. Je to sice hezký, ale.. Ty lístky strašně barvily.
Dominika* Ehm, kdo to jako bude uklízet?!
Petr* Proč teď jako řešíš uklízení?
Dominika* A proč by ne??
Petr* Ježiši...
Řekl trochu naštvaně. Odešel z pokoje a zavřel dveře.. Asi za deset sekund se vrátil a usmíval se..
Petr* Ale noták.. Nepřipravoval jsem to zbytečně..
Řekl, přišel ke mě a začli jsme se líbat.. Nadzvedl si mě a já si obmotala nohy okolo jeho pasu. Ruce jsem si obmotala okolo jeho krku a takhle jsme tam stáli asi pět minut. Přešel se mnou k posteli kde mě pomalu položil. Ale nepřestával mě líbat. Jen pokročil. Krásnýma polibkama pokračoval ke krku a svlíkl mi tričko. Já jemu svlíkla košili..
Během chvilky jsme se ocitli jen ve spodním prádle.
Najednou se ozvala mega velká rána dveří. My si sedli na postel a já rychle něco popadla abych nebyla ve spodním prádle..
Daniel* Ale, ale, ale.. Takže ta fotka na instagramu nebyla podvod, milá Dominiko.. Řekl a dal mi pěstí. Odešel a nezapoměl třísknout se všemi dveřmi kterými prošel.
Petr za nim běžel. Úplně šlo vidět jak se mu vaří krev v žilách.. Mě jen praskl ret a tekla mi z toho i z nosu krev, ale to je v pořádku, spíš se bojím toho, co mu Petr udělá.. Asi za tři minuty přišel a usmíval se. Tim asi chtěl zahrát to, že se nic neděje. Vzal se skříně kapesník a namočil ho do horké vody. Položil mi to na ránu.
Daniel se mi pak musel omluvit a potom už se nám jen vyhýbal.
Když jsem byla s Peťou na 4Fans, potkala jsem tam mnoho lidí. Mnoho skvělých lidí.. To, čím jsem si prošla, mě sice zaznamenalo. City lidí se mnou se docela snížili, jelikož moje vzpomínky nejsou příliš skvělé, špatně se mi začíná důvěřovat lidem, ale existuje jeden člověk, kterému důvěřuju a budu důvěřovat, na plný čáře.. Ano, hádáte zprávně.. Je to Petr...
