Bridge to Paradise

11

Trochu jsem se lekl a podíval se na něj.
,, Jednu věc? Jakou věc?" Nevěděl jsem vůbec na co se chce zeptat.

Vyprskl jsem smíchy. Mohl jsem jen hádat co si myslel protože jeho výraz..
,, Zas tak hrozný to není"

,, Nesměj se mi..." Podíval jsem pryč a potom zpátky na něj.
,,Povídej, jsem jedno velký ucho"

"Jak to, že se dokážeš spřátelit tak jednoduše, ale přitom média o tobě říkají jaký seš chladný tip člověka" Usmál jsem se na něj.

Tohle jsem nečekal, ale byl jsem rád že to byla docela normální otázka. Trochu jsem se zasmál a poté jsem se podíval na výhled přede mnou.
"No já vlastně sám ani nevím, nikdo mě to naučit nemohl a já od té doby se stranil od ostatních lidí. Hádám, že jsem se s tím prostě narodil, ale jelikož jsem se neměl s kým bavit, moc jsem toho nevyužil"

Přikývl jsem hlavou.
"To zní jako ta situace" Podíval jsem se na něj a poté jsem se zahleděl do jeho očí.. Když jsem se vrátil zpátky do reality musel jsem se podívat jinam.

Podíval jsem se na něj.
"Díky...že si mě neodsoudil hned na první pohled jako ostatní" Usmál jsem se. Nemohl jsem si pomoci a trochu se k němu přesunout blíž.

Podíval jsem se na něho a uvědomil jsem si, že je o trochu blíž ke mně než byl předtím. Polkl jsem nervózně a usmál jsem se.
"Není zaco"

S úsměvem jsem se mu koukal do očí. Potom jsem svoji ruku položil na jeho a pomalu jsem mu ji začal mnout svým palcem.

(Čaukoo guys, omlouvám se, že tato kapitola vychází později, ale chtěla jsem vám jenom oznámit, že knihu píšu sama- jelikož s kámoškou píšeme jinou knihu na jejím kanále. Moc nemám teď nápadů, ale příští kapitola bude lepší. Přeju vám všem krásné Vánoce & svátky a šťastný nový rok :D)