The Day I Met You

4. kapitola

"ahoj" napsala jsem Tomovi.
T: ahoj tak co, jdeme ven??
Ch: jasně, v kolik a kam??
T: já přijdu za tebou a klidně tak v 9:30.
Ch: dobře budu se těšit, ahoj.
T: čau

9:00
Už bych se mohla jít připravit.

Vzala jsem si:

9:25
"Ahh bože já jsem tak nervózní" tiše jsem si řekla.
Rozhodla jsem se že půjdu za Leem, aby jsem mu řekla že jdu pryč.
Ch: Lee
Lee si pouštěl random film v obývaku.
L: co je??
Ch: hele jdu s tim klukem ven ok?
L: jo, užij si to
Obula jsem si boty a vyšla jsem z baráku, zabouchla jsem dveře.
T: ahoj
Když jsem ho viděla, okamžitě jsem se začala červenat.
Ten jeho piercing mě přitahuje, ty vlasy a ruce o těch radši ani nemluvim.
Ch: a-ahojj
Zakoktala jsem a on se jen ušklíbl.
T: tak jdeme?? Řekl jsem si, že piknik by byl skvělej i když na to moc nejsem, ale na vybranou nemáš je to připravený
Usmála jsem se, protože kamo on pro mě připravil piknik, jestli tohle nebude láska, tak už nevim co dělám špatně.
Ch: jasně jenom nevim kam
T: ale já jo
Vzal mě za zápěstí a šli jsme na místo kde jsme se seznámili.
T: už jsme tady Rue
A poukázal na deku snad úplně se všim na co si vzpomenete.

Ch: wow Tome, vážně si pro mě tohle udělal, díky
T: no tak snad vidíš ne, jasně že udělal
Sedla jsem si a Tom se na mě strašně sladce usmál.
Ch: co koukáš, sedni si taky
Poslechl a jen se pohodlně posadil.
T: tak mi už o sobě konečně něco pověz
Zaujatě se na mě podíval.
Ch: no co bych ti o sobě mohla říct
Ch: mám nejlepší kámošku, kterou mám strašně ráda, dvojče Leeho a je úplně skvělej, máme spolu mega dobrej vztah i když teď moc se nějak nebavíme, pak mám tátu, s kterym se moc nevídám, protože furt někam odjíždí, máma je hrozná, od malička mě moc neměla ráda a ja to dost vnímám, jinak asi nikoho jinýho nemám a dál už netušim co bych ti řekla.

Pousmála jsem se a on mi úsměv opětoval.

T: co děláš ráda??
Ch: ráda kalim, ale na to teď taky není čas
Můj nejlepší přítel je alkohol a v jednu chvíli to byly drogy, ale to je dlouhá story.
T: drogy? Proč drogy
Ch: no kde začít...je toho na mě celkem dost, dokonce máma mě jednou poslala k psychiatrovi, no chodila jsem na různý hodiny, musela jsem brát léky, ale nic.
Na to se už pak máma vysrala a řekla že to nemá smysl, že se nikdy nezměnim. Táta trval na tom aby jsem tam chodila, ale stejně by mi to nepomohlo, chodila jsem na odvykačku, ale když jsem vyšla zase jsem začala a ted jsem tady.
Absolutně nechápu jak jsem přestala bylo to jako ze dne na den a jedinej kdo byl na mě fakt pyšnej byla moje kámoška, protože brácha o tom nic moc nevěděl nikdy jsem se mu nesvěřila a zájmy má vcelku jiný .

T: Rue to mě strašně mrzí, ale jsem rád že to s tebou dopadlo dobře. Tvoje máma musí být magor.
Ch: magor?? To si ještě toho magora urazil
Ale co už, stalo se to a teď už to nenapravim.
Ch: a co ty? Můžeš mi něco o sobě taky říct.

Zamyslel se a pak se na mě podíval.

T: no překvapivě mám taky dvojče Billa, mám ho fakt rád, vůbec si nedokážu představit život bez něho, furt jsme někde spolu atd.
Rodiče, s nima mám takovej neutrální vztah, někdy se chytnem a někdy jsme úplně v poho.
Mám založenou kapelu, kde můj bratr zpívá, já hraju na el. kytaru, George hraje taky na el. kytaru a pak je tam ještě Gustav kterej hraje na bicí.
Jsme v podstatě jako rodina.
Taky rád kalim, ale nejsem nějak závislej na alkoholu.