Ráno mě probudil otravný zvuk mého mobilu. Chvilku jsem rukou šmátrala po nočním stolku, než jsem ho konečně našla. Jelikož jsem byla rozespaná, tak jsem ani nevěděla, kdo mi volá, ale zvedla jsem to.
„Ano?" Řekla jsem do mobilu, který jsem si nějakým záhadným způsobem zvládla držet u ucha.
„Taky ti přeji dobré ráno." Odpověděl hlas na druhé straně. Poznala jsem, že to byla Naty.
„Co se děje?" Zeptala jsem se se starostí v hlase, jelikož mi většinou píše.
„Příští týden tady bude mít Stein koncert a sehnala jsem nám VIP lístky, takže můžeme jít i do backstage. Půjdeš se mnou?" Zeptala se.
„Počkat, cože? To je moc informací najednou a mluvíš moc rychle. Nezapomínej na to, že jsi mě právě teď vzbudila a já nejsem schopná pomalu ani vnímat." Odpověděla jsem unaveným hlasem.
„Bože můj. Zavolej mi, až se trochu probereš, ano?" Řekla.
„Dobře. Za chvilku ti zavolám." Odpověděla jsem a položila hovor.
Šla jsem se vysprchovat, vyčistit si zuby a udělal zbytek své raní rutiny. Když už jsem měla vše hotové, zavolala jsem Naty.
„Co jsi teda potřebovala?" Zeptala jsem se hned poté, co to zvedla.
„No říkala jsem ti, že tady bude mít příští týden Stein koncert a že jsem sehnala VIP lístky. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli tam půjdeš se mnou?" Zopakovala to, co mi řekla už předtím.
„Že se ptáš! Samozřejmě, že půjdu!" Odpověděla jsem nadšeně.
„Dobře. Bude tady příští týden v pátek. Takže máme necelý týden na přípravu. To znamená, že si půjdeme koupit nějaké hezké oblečení, co ty na to?" Zeptala se mě.
„Jo jasně. V kolik?" Zeptala jsem se pro změnu já.
„Tak třeba ve 14:30 u tvého domu?"
„Může být." Odpověděla jsem. Potom jsme se rozloučily a já se šla nachystat.
Po chvíli jsem si uvědomila, že mám rozmalovaný obraz právě pro Steina.
Když ke mně Naty přišla, tak jsme po chvíli šly nakupovat různé doplňky a tyhle věci. Já si toho nějak moc nekupovala, jenom kamínky na obličej a nějaké kalhoty. Potom jsem si ale uvědomila, že mi docházejí nejdůležitější barvy k dokončení obrazu, takže ty jsem koupila taky. Ale za to Naty, ta se rozjela. Brala pomalu vše, co ji přišlo pod ruku.
„Hej nepřijde ti, že toho už máš nějak moc?" Zeptala jsem se ji.
„Ani ne. Stejně si ode mě zas něco půjčíš, takže toho musím brát víc." Odpověděla mi. Nějak jsem to dál neřešila, bylo mi to tak nějak jedno. Přeci jen, jsou to její peníze.
Po tom všem nakupování jsme došly ke mně domů.
„Počkej, co ten obraz? Stíháš to domalovat?" Zeptala se mě Naty.
„No snad jo. Ale musím se na to vrhnout hned, ať mám jistotu, že to vážně stihnu." Odpověděla jsem.
„Dobře. Můžu ti s tím nějak pomoct?"
,„Hele můžeš vytáhnout ty barvy co jsem koupila, já mezitím nachystám všechno potřebné." Řekla jsem. Ona tak udělala a já se vrhla do práce.
Po asi hodině jsem se rozhodla, že si dám pauzu. Ono se to nezdá, ale je to fakt náročné.
„Co kdybychom si uvařily něco dobrého ?" Zeptala jsem se Naty.
„No můžeme to zkusit." Zasmála se. Bylo mi jasné proč. Ani jedna z nás neumí moc dobře vařit. Takže kdo ví, jak tohle dopadne.
Dohodly jsme se, že si uvaříme nejvíc obyčejné jídlo, neboli špagety se sýrovou omáčkou. Já měla na starosti omáčku a Naty špagety. Ze začátku to vypadalo, že bychom to mohly zvládnout. Ale jako vždy, něco se posrat prostě muselo.
„Kurva! Au!" Slyšela jsem Naty, která řvala jako pavián.
„Co se děje ?" Řekla jsem ustaraně. Když jsem ale došla za ní, nemohla jsem se nesmát.
„Čemu se sakra směješ?! Tohle je vážné!" Na jejím hlase bylo poznat, že je lehce naštvaná.
„Promiň to fakt nejde." Řekla jsem mezitím, co jsem se pomalu válela smíchem po zemi.
„Ty vážně ani neumíš odcedit vodu ze špaget?" Zakřičela jsem se smíchem.
„No to teda neumím! Pojď mi radši pomoct." Řekla už klidněji. Vzala jsem si utěrku a chytla tím hrnec a docedila zbytek vody. Naty si mezitím šla ránu na ruce ochladit.
Nakonec jsem to dodělala a naložila každé polovinu. Když jsem přišla do obýváku, Naty tam seděla s pytlíkem plným ledu na ruce. Chtěla jsem se zase začít smát, když jsem si vzpomněla, co se ji stalo. Ale zvládla jsem se nějak udržet.
„Už jsem to dodělala." Dala jsem její talíř na stůl.
„A co? Je to aspoň trochu lepší?" Zeptala jsem se se starostí v hlase.
„Jo, už je to docela v pohodě." Odpověděla a dala se do jídla.
Po tom, co jsme vše snědly jsme si uvědomily, kolik už je hodin. Bylo půl osmé večer. Takže jsme se s Naty rozloučily. Ona šla domů a já šla pokračovat v malbě.
Tento obraz maluju už dobrý půl rok. Samozřejmě ne aktivně, ale i tak je to dlouho. Hlavně je to náročné. Je tam tolik detailů. Ale když teď budu malovat pravidelně, tak to za pár dní budu mít hotové.
Po dalších asi dvou hodinách aktivního malování mě už začaly bolet ruce.
„Ještě takhle malovat tak dva dny a budu to mít hotové." Řekla jsem si sama pro sebe.
Rozhodla jsem se, že nejlepší věc kterou teď můžu udělat je, že už půjdu spát. Takže jsem si šla ještě pro pití. Jakmile jsem došla do pokoje i s pitím, tak jsem se osprchovala a následně šla konečně spát. Dneska to bylo náročné.
-----------------------------------------------
Tak jo guys, konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala kapitolu XD. Za jakoukoliv formu podpory budu moc ráda. Love you guys <3
