Theodore [Dramione, Themione]

Prolog

Vážení, vítám vás u nové povídky. 😊
Nenechte se zmást, opravdu to bude Dramione, jen se k ní budeme dostávat trochu komplikovaněji...a kdo ví jestli. 😜
Zatím vás prosím, abyste se pohodlně usadili a přečetli si prolog mé nové povídky. 😁
Nedejte na první dojem a pokud se vám třeba nelíbí tato část, počkejte si na sobotní. 🤭 Rozjezdy mám zkrátka vždy slabší, noo..
Vaše Déňa ❤️

Před dvěma lety

„Jsi tu?“ zašeptala do ticha knihovny.

Nic.

Co když nepřišel? Uvědomil si snad konečně, že být s ní v této době je pro muže v jeho postavení riskantní? Ale už toho spolu tolik prošli, přece by to teď nevzdal...nebo ano?

„Haló?“ řekla polohlasně a rozhlédla se kolem sebe. Možná by měla být ráda, už mu nehrozilo žádné nebezpečí a jí... jí jen o trochu menší.

„Dobrý večer, má milá,“ ozvalo se od dveří a ten drobný kámen, jenž měla do té doby na srdci, opadl.

„Dobrý večer, můj nejdražší,“ vydala se k němu, aby jej mohla obejmout, aby znovu ucítila jeho teplé ruce na svých bocích, jeho dech u svého ucha, jeho vůni blízko sebe.

A on se na ni poté podíval svýma zelenýma očima a s jemným úsměvem na tváři ji políbil na čelo a řekl: „Dneska večer vypadáš úžasně, Hermiono.“

„A ty jako vždy nádherně, Theo,“ pohladila jej po tváři.

„Chtěl bych ti něco dát,“ zašeptal. „Kvůli tomu jsem se zpozdil. Musel jsem se pro to vrátit,“ pousmál se ještě více a ona se na něj zvědavě podívala. „Vše nejkrásnější k sedmnáctým narozeninám, Hermiono,“ vtiskl jí polibek na tvář a do ruky jí vložil maličkou krabičku převázanou červenou mašlí.

„Ach, Theo,“ vydechla překvapeně a upřela oči na krabičku. „Jak jsi to zjistil?“

„Jednou jsi datum svého narození zmínila,“ kmitl rameny, jako by to snad byla ta nejběžnější věc na světě a hleděl na ni, jak fascinovaně zírá na krabičku. „To ho ani neotevřeš?“ zvedl obočí, když hleděla na tu věc déle, než si představoval.

„Ne, samozřejmě, že otevřu, jen mě to překvapilo,“ sklopila oči a když je zvedla, byly plné slziček štěstí.

„A tos ho ještě ani neotevřela,“ poznamenal znovu.

„Neotravuj,“ ušklíbla se a zatáhla za stužku, pak sejmula vršek krabičky a zase jej přiklopila. „Zbláznil ses?“ vyvalila na něj oči.

„Myslel jsem, že ti udělá radost,“ broukl a ona znovu odklopila víko, aby z krabičky vyjmula srdíčko, které v sobě mělo propletená písmenka H a T, přesně jak to teď měla v každém rohu sešitu.

„Děkuju,“ vrhla se mu kolem krku.

„Byla to maličkost, krásko,“ hladil ji po kudrnatých vlasech, do nichž zároveň tiskl obličej.

„Překrásná velká maličkost, Theo!“ sdělila mu se zářivým úsměvem a vtiskla mu polibek. „Zapnul bys mi ho, prosím?“

„Určitě,“ přikývl a zapl jí řetízek, při čemž ji nezapomněl políbit na krk.

„Theodore,“ zamručela a zaklonila hlavu, aby ji opřela o jeho rameno. „Nedělej mi to.“

„Co že jsi říkala? Asi jsem tě neslyšel,“ přejel jí rukou po šíji, druhou ji k sobě prudce přitiskl.

„Abys pokračoval,“ vydechla a položila své ruce na tu, která ji stále držela kolem pasu.

„A co vyvedeme dneska?“ otočil ji na sebe.