Jedna z nejsilnějších

2. Dopisy

Ráno bylo pochmurné a chladné. Posadil jsem se na postel a v tom si všimnul, že na mém nočním
stolku leží nějaká obálka nadepsaná mým jménem. Otevřel jsem ji a začal číst.

Milý Radagaste,
chtěla jsem se omluvit, za to, jak jsem na tebe včera vyjela. Došlo mi, že se mě snažíš jenom chránit a já
ti to moc neulehčuji. Vím, že toho máš moc. Měla jsem se snažit ti pomoci, místo toho jsem se uzavírala
před světem a stěžovala všem životy.
Mezi věci, které bys měl vědět je, že mě vyloučili ze školy Čar a kouzel. Jsem prý až moc nebezpečná a
neovládám své schopnosti. Naučit mě to ovládat by zabralo spoustu času a nemohla bych ani dokončit
školu. A měli pravdu. Včera jsem málem ublížila Morfeusovi.
Doufám, že mi jednou můj odchod odpustíš. Nesnesla bych kdyby se něco tobě nebo Luně stalo.
Morfeus se mě snažil přemluvit a vše mi vysvětlit, ale odbyla jsem ho. Vyřiď mu mou omluvu.
Sbohem.
Snad se ještě někdy shledáme.

S láskou, tvá sestra

Mira

Hned jak jsem to dočetl, vtrhla do mé ložnice Luna. Měla rudé a opuchlé oči od pláče a v ruce
držela svůj dopis. Podala mi ho a já začal číst.

Drahá Luno,
mrzí mě, že ti to musím říct takto, ale odcházím. Byla jsem příliš hloupá na to, abych se
dokázala ovládat a opětovala tvé city. Už vím, že to byla chyba. Jelikož ti na památku ode mě nic
nezbylo, rozhodla jsem se ti přenechat svůj stromový domek hluboko v Ithackém lese. Kdysi mi
ho postavil táta, abych měla soukromí, ale dnes už patří tobě.
Vím, že nebude lehké mi odpustit, nejen to včerejší sprosté zmizení, ani mé chování vůči tobě.
Není to dostatečná omluva, kterou by sis zasloužila. Tento dopis, ani ten, který dostal tvůj bratr
nedokáže omluvit všechna má provinění.
Kam odcházím ti říct nemohu, je mi jasné, že byste mě šli okamžitě hledat, a to nemůžu
dopustit. Ani si neumíš představit, jak mi láme srdce, že ti musím dát sbohem, ale doufám, že
jednou dospěji k cíli a začnu ovládat svou sílu. Tehdy má sestřičko se znovu shledáme.
Sbohem.

S láskou tvá sestra.

Mira

Zavrtěl jsem hlavou a přivinul Lunu k sobě. Pevně jsem ji objal. ,,Arbor domus!"
Ocitli jsme se v krásném stromovém domku. Mira to tu měla příjemně zařízené. Jistou chvíli
trvalo, než se Luna zase nadechla… Poté co uviděla na stěně fotku naší rodiny jí opět začaly
stékat slzy po tvářích. Jedna za druhou se valily a kapaly na její bledě modrou noční košily.
,,Dobrý den Radagaste, lady Luno" zavtipkoval Morfeus ,,co tu děláte, pokud se nepletu vy jste
o tomto domku neměli vědět. A když jsme u toho, kde je vlastně Mira?" Luna si schovala
obličej do dlaní a rozbrečela se ještě více. ,,Ano, do dneška jsme o něm nevěděli. Mira odešla.
Nechala nám dopisy, v kterých se omlouvala, nechala Luně tento domek a zmizela. Máme ti od
ní taky vyřídit omluvu. Prý za něco, co se stalo včera." Morfeus si smutně oddychl a pevně Lunu
objal. ,,Děkuji, ale kam šla? Copak ji přeskočilo? Jak se chce uživit?" Pokrčil jsem rameny.
Morfeus uklidňoval Lunu asi hodinu. Mezitím jsem si lámal hlavu s tím, co se během
těchto dvou dnů odehrálo. Bohužel, mi nic z toho nedávalo smysl. Pořád nemůžu pochopit, že
nás Mira opustila... Ale co když je to tak lepší? NE! To opravdu není je to moje sestra! Musím
do školy Čar a Kouzel! Tam mi jistě dají vysvětlení, proč ji vyhodili!