Sedí sama. Jako vždy, při každém školním obědě.
Od té doby, co se přistěhovala, nemá moc přátel. Člověk by i řekl, že se společnosti vyhýbá. Ve třídě sedí až vzadu a o hodinách se nehlásí. Nevyvolává žádný zájem.
***
Dveře bouchnou a je slyšet pouze dupot po schodech.
"Co to s ní je? Od té doby, co tu bydlíme, je stále uzavřená. Neslyšela jsem ji ani mluvit o nějakých kamarádech. Prostě nic! Mám o ní strach, Steve." říká ustaraně matka.
"Neměj strach, Doroty. Ta holka je jenom v pubertě. Tímhle prochází všichni." odvětí otec, i když sám dobře ví, že tohle nebude pouze hormonální fází.
"Když myslíš.." řekne Doroty a smutně se podívá nahoru do schodů odkud se ozývá hlasitá hudba.
***
mezi tím
Beca odhodí svůj batoh, zatáhne žaluzie, pustí hudbu naplno a lehne si do ustlané postele. Očima přejíždí po pokoji a říká si, co její máma sleduje tím, že jí skoro každý den uklidí pokoj.
"Krucinál! Nejsem malá holka!" řekne si. "Všichni se ke mně chovají jako kdybych měla umřít. Chodí kolem mě po špičkách a dávají si pozor, aby náhodou neřekli něco špatně.Už mě to irituje".
Naštvaně se zvedne, sedne si ke stolu a začne dělat školu. Protože to jediné má, podle ní, zatím ještě smysl.
ČTEŠ
Neobyčejně obyčejná
RomanceDívka se se svými rodiči přestěhuje z New Orleans do Los Angeles, kam se nehrne s velikou vášní. V LA nikde nezapadá a nemá moc kamarádů. Myslí si že je nudná a obyčejná. Ale to se brzy změní.
