Je další den školy . Beca vstane, vyčistí si zuby, oblékne se a vyletí z domu bez jakéhokoliv slova. Do uší si dá sluchátka a zase utíká z reality. Všechno by probíhalo úplně stejně jako jindy, kdyby nepřišel ON.
"Žáci,"... začíná paní učitelka Granwaldová hodinu..."dnes k nám přestoupil nový spolužák, Jason. Jasone posaď se." řekla učitelka s úsměvem. A jelikož bylo jediné volné místo vedle jedné žákyně,Becy, musel si k ní přisednout. "Ahoj, jsem Jason" podíval se na studentku. Ta se na něj ani nekoukla. Prokulila oči vsloup a dál si hleděla svého. No neskákala 2 metry vysoko, že si k ní sedl.
Zbytek dne si Beca přiznávala, že aspoň podívat se na něj mohla. Přeci jenom byla zvědavá, jak vlastně vypadá.
Při odpoledním vyučování si Jason opět sedl vedle ní, ale tentokrát už nic neřekl, protože pochopil, že s ní si moc nepokecá. Ale Bece najednou spadla tužka a on se pro ni rychle ohnul a podal jí ji.
"Dík" odvětila a podívala se na něj. V tu dobu jí naprosto vypadla všechna slova. Dívala se na jeho krásné modré oči.
"Páni, ty umíš taky mluvit" s nadnesením a úsměvem spustil Jason. V tom se Beca zpamatovala a zase se od něj odvrátila.
"Promiň, nechtěl jsem tě nijak urazit. Jenom že jsi mi ráno neřekla ani slovo, ani jak se jmenuješ"
Beca se na něj koutkem oka podívala, ale opět se otočila.
"Já... jsem Beca." Řekla tiše, ale i přesto to Jason slyšel.
"Máš pěkné jméno Beco."
"Děkuju."usmála se a dál pokračovali ve výuce.
Paní učitelka zapisovala příklad na tabuli.
"Řekněte mi někdo výsledek této rovnice." ohlásila přísným hlasem.
"3x - 5y + 10" pošeptala si Beca.
Když to Jason slyšel, podíval se do svého sešitu kde ani napsaný výsledek neměl. Nikdo tu rovnici nevypočítal, až na Becu.
"Nikdo? Opravdu?" tázala se učitelka.
"Pss. Beco"
"Hh?"
"Proč to neřekneš učitelce?" podivil se Jason
"A co jako?"
"Přeci ten výsledek"
"Aha .. no ...kdo ví zda je vůbec správně" odvětila mu a dala jasně najevo, že v této konverzaci už dále pokračovat nechce.
"No dobrá. Příklad přinesete zítra všichni vypočítaný jako domácí úkol."
Jen co to paní učitelka dořekla, zazvonil školní zvonek a všichni se rozeběhli domů.
"Takže .. Beco.." odvrátil svůj pohled od batohu a zjistil že mluví do vzduchu. Beca už totiž dávno odešla. Smutně se díval a už teď se těšil na další den. Další den s Becou.
ČTEŠ
Neobyčejně obyčejná
RomanceDívka se se svými rodiči přestěhuje z New Orleans do Los Angeles, kam se nehrne s velikou vášní. V LA nikde nezapadá a nemá moc kamarádů. Myslí si že je nudná a obyčejná. Ale to se brzy změní.
