Nekonečný výlet

Odjezd

John už si potřeboval trochu oddechnout od práce a od světa. Rozhodl se tedy, že si udělá na pár dnů výlet do divočiny. V práci si vzal dovolenou na týden. V podvečer před odjezdem si balil zavazadla do malé krosny. Vzal si s sebou takové ty typické věci na tremp-karimatka, spacák, pánvičku, tablety na přečištění vody, nůž s křesadlem, provázek, svítilnu, sirky, nějaké konzervy a další základní věci. Ke všemu si ale ještě přibalil pár energetických tyčinek a také mačetu a tomahawk, protože byl rád, když měl nějakou obranyschopnost. Po dobalení si šel už lehnout, aby se na dlouhou cestu dobře vyspal.

Ráno se vzbudil, najedl se a napil, nasedl do svého auta a jel do přírody. Cesta byla poměrně dlouhá, protože John si trval na tom, že chce být opravdu daleko od civilizace a dalších jemu nepříjemných věcí. Jel po staré děravé silnici a cestou nepotkal skoro žádné auto a tak byl John spokojenější víc a víc. Po několika hodinách zastavil s autem u nějaké lesní cesty. Auto zamkl, klíčky si schoval do batohu a vesele si šel. Bylo hezké teplo, voněly stromy a vzduch byl nádherně svěží. Slunce začalo už pomalu zapadat, protože John jel s autem opravdu dlouho. Koukl se na mapu oblasti, kterou měl s sebou. John si jezdil prstem po mapě a pak zastavil a poklepal na místo, kde podle mapy je. "Jasně a jestli jsem tu správně, tak kilometr ode mě na sever je nějaká skála.", řekl si potichu John. Hledal nějakou velkou skálu, která by mohla mít převis, pod kterým by mohl spát. Šel tedy na sever. Po chvilce opravdu narazil na onu skálu a ke všemu štěstí měla i malý převis. John si dal batoh na zem a začal nosit dříví pod převis. Udělal si malý oheň, vytáhl pánvičku a do ní dal fazole z konzervy. John chvilku vařil a když už bylo vše hotové, začal jíst. Když dojedl, dal si na zem karimatku a spacák a lehl si. Během chvilky usnul. Najednou se ale probudil uprostřed noci. Místo ohně už bylo jen pár červených uhlíků. John se rozhlížel a snažil se najít důvod jeho probuzení. Všude ale bylo ticho, jen vítr šeptal do uší. A pak se z lesa ozvalo zapískání. John se rozhlížel, ale nikde nic. "Asi nějaká sova.", řekl si. Znovu si lehl a zavřel oči. Uslyšel vzdálené zapraskání větviček a po chvilce divné zamlaskání. John už se začínal bát. Zalezl si hlouběji pod převis a do ruky si vzal tomahawk. Tiše seděl na karimatce a čekal, co se bude dít dál. Nic se nedělo, tak si zase lehl, a zavřel oči.

Tak snad se vám moje první část příběhu líbila :) Hodlám ten příběh ještě trochu rozjet, protože tohle byl jen takový nudný začátek. Děkuji za přečtení a případné připomínky atd. :)