Rossie

Velké rozhodnutí

Když jsem se ráno probudila, zašla jsem se podívat do skránky jestli nemáme novou poštu. Ve skránce byl dopois. Pro mně. Od Lyama! Rychle jsem ho otevřela a přečetla jsem ho. Byla tam adresa místa kde se máme sejít a také v kolik hodin. Tolik jsem se na to těšila že jsem vůbec nepřemýšlela a cestou po schodech jsem zakopla a upadla jsem.
Celý den jsem prohrabávala šatník ale nomohla jsem najít nic vhodného na sebe a tak jsem vyrazila na nákupy. Vzala jsem kabelku a klíčky od auta. Pak jsem si obula boty a  vyšla jsem k autu......
Když už jsem obešla všechny obchody byla jsem ověšená taškami s oblečením. Strašně mě z těch tašek bolely ruce a tak jsem si v nejbližší kavárně sedla a objednala jsem si kávu. Když mi jí servírka donesla vyndala jsem si z kabelky knihu a začala jsem si číst. Vždy když jsem dočetla stránku napila jsem se kafe. Nejlepší na venkovních kavárnách je, že člověk může pozorovat lidi co jdou kolem. Vždy když v kavárně pozoruji kolemjdoucí představuji si jací asi jsou a přemýšlím jak by se mohly jmenovat........
Když jsem kávu dopila zaplatila jsem a vyrazila jsem k autu. Když jsem k autu došla z poza rohu se vynořili nějací dva chlapi a s kamenou tváří šli přímo ke mně. Muž v levo přejel rukou po kapotě auta a prohlásil ,,super kára,, řekl tvrdým a rázným hlasem. Měla jsem z něj takový strach byl tolik děsivý a já jsem nevěděla co budu dělat a tak jsem roztřeseným hláskem řekla ,,Děkuju a omlouvám se ale mám trochu na spěch takže už budu asi muset jet,, tomu chlapuvi se to ani trochu nelíbilo, chytil mě za ruku a začal na mě křičet ,, já myslím že máš času dost takže se nesnaž utéct jinak to nedopadne dobře,, pustil moji ruku a o krok ucouvl. Rychle jsem z kabelky vyndala deodorant  a nastříkala jsem mu ho do očí. Pak jsem bleskově odemkla auto naskočila jsem do něj a rychle jsem ujela.
Když jsem přijela domů, byla jsem totálně vyčerpaná a tak jsem sebou plácla na pohovku i když jsem na sobě měla pořád boty. Pomalu jsem začala usínat.