butterfly// TOM KAUTLIZ//TOKIO HOTEL

dvacet dva

BILL

Sednu si za Tomem. Poslední dobou je divnéj hlavně od včerejška.  Je takovéj zmlklej . Rýpnu do něj hned jak zazvoní.

B-jsi v pohodě?
Zeptám se a on záporně kývne hlavou .

B-na pokoji mi to řekneš.
Řeknu a on kývne .

~~~
Konec a my už jsme i po obědě. Jdeme na pokoj . Tom z Emm nemůže spustit oči.  A vlastně já nemůžu zpustis oči z Mii tak co se divím.  To co se dnes stalo bylo. Bylo. Jak to říct.

Úžasný!

To je prostě nepopsatelny pocit. Když dojdeme na intr Tom nahodí svůj falešnéj  úsměv aby holky nic nepoznaly . Rozloučíme se s něma a pak vyběhneme schody .

Hned jak zalezeme do našeho pokoje Tom se rozbreči ?! Dojdu k němu hodím batoh na zem . Něco se děje Tom jen tak nebrečí. Hlavně ne předemnou.

T-promiň já-
Vykoktá ze sebe . Brečí tak moc že nedokáže doříct větu.  Sedne si na zem .
Kleknu si k němu a vtahnu ho do objetí

B-co se tedy děje?
Bojím se co z něj vypadne . Nevyspal se s někým že?! To bych vážně nerad řešil tohle . Jako zrovna tohle .

T-no víš já si na Googlu něco hledal .
Řekne a otře si oči od slz . Kývnu na náznak ať pokračuje.

T-no a já jsem asi zjistil že.
A zase se rozbrečel . Má rakovinu? Nebo něco takového.  Nene?! Bože Tome vyklopto .

B-Tome víš že mě můžeš věřit.

T-nejsen si stoprocentně jistý a podle toho co jsem četl jsem..

Mia

Tom je celý den divnej . Hned jak vejdeme do pokoje skončíme každá na svoji postel .

E-všimla jsi si že je Tom jaký si divný.  Nebo mám halucinace?

Zeptá se a já kývnu na souhlas . Mám pocit že jsem furt rudá .

E-co jsi na tom záchodě dělala tak dlouho?
Zeptá se a na obličeji ji hraje ušklebek .

Já se očividně začala červenat. Protože cítí jak mi hoří tváře.

E-NE!! VÁŽNĚ FUJ!  PŘÍSAHÁM ŽE UŽ TAM NIKDY NEPUJDU NA TO WC!

zařve a obě se začneme smát.

E-jaky to bylo . V kabince.  V hodině.  Hmm. Tak se pochlub.

Vyzvidavka.

~~~

Právě jsem Emm dovíkladala jak se to stalo . Samozřejmě detaily jsem si nechala nemusí vše vědět.  Asi jsme se tomu  půl hodiny smáli . Pak jsme vytáhli učení a pustili se do domácího úkolu.  Máme napsat refrem jedné písně. Kterou si samozřejmě musíme vymyslet že pane učiteli NOVAKU! Máme to ve čtyřech a až pěti.  My jsme samozřejmě s klukama každou chvilkou by tu měli být.

A nemýlila jsem se už klepou . Emm se zvedne a vydá se ke dveřím.  Tom má sklopenou hlavu .
Bude  si sním muset promluvit . A já vím jak .

M-bille můžeš nachvilku .
Reknu a on skoprní. Bojí se . Chytnu ho za ruku a vedu ho pryč. 

B-děje se něco?!
Zeptá se polekaně  když vyjdeme z budovy . Sedneme si ke hřišti. 

M-ne jen jsem chtěla být s tebou aby si ti dva mohli promluvit .

B-jo Tom je dneska nebo jen dneska poslední dobou prostě divnej .

M-a ty víš o čem budou mluvit?.

B-možná .

Takže jo .

M-je to špatný ?

B-nevím Jak pro koho .
Řekne a já nevím jen si povzdechnu.
Dá mi ruku na tu moji .

B-Tom zjistil že je -.

M-není gay že ne ?!
Výkřiknu. Lidi co jsou tu si určitě klepou na čelo.

B-ježis  fuj ne!
Zopakuje můj pohyb .

B-proste je..