True Blood: Nightmare

Noční vyléčení

"Ne! Nech mě být, nech toho! Ne-nedělej"

On se probouzí s výkřiky hrůzy a bolesti pocházející vedle něj. Noc padla a on mohl bez problému opustit svou díru. Ale to nevadilo, poslouchal zvuky pocházející z jejího drobné těla.

V okamžiku , byl u její postele a pozoroval ji, svíjí se a kope,křičí na někoho aby zastavil. Zkusil jí utěšit, hladil jí po tváři, ale bylo to jen horší, odtáhla se a překulila se na druhou stranu z postele pryč od něj. Vysoký Viking byl tím zmaten, a spěchal na druhou stranu, aby nespadla na podlahu. Sehnul se, chytil ji a objal, pokusil se uklidnit její zmatené tělo.

"Ššš, Sookie, má lásko" šeptal jí do ucha. Ležela na posteli a její tělo se třáslo strachy.

Zašeptal, "Má lásko, musíš se probudit". Její tep se zrychlil a oči se prudce otevřely, zatímco ona se vymanila z Ericova objetí, vyrazila do koupelny a zamkla dveře. Toto nečekal. Pomalu došel ke dveřím, zaklepal a promluvil.

"Sookie? Sookie, otevři ty dveře maličká. Nechci ti ublížit."

Žádná odpověď, "víš, že bych tam mohl být v sekundě, ale já nechci, takže prosím, nenuť mě vyrazit dveře."

"Er-Ericu?" řekl hlásek za dveřmi, odemkl dveře a vešel. Byla v klubíčku ve vaně, za oponou, snažící se skrýt sama sebe.

"Pomoz mi ..." řekla, strčila hlavu do svých kolen .

Jeden krok a byl u ní, klečel u vany a vzal ji do náruče.

Uvelebil ji na posteli a lehl si vedle ní, ruce ovinul kolem útlého pasu a přitáhl si ji k sobě. Byla klidnější , jeho přítomnost jí pomohla. I kdyby si to nechtěla přiznat.

"Ericu?"

"Hmm?"

"Já-já tě miluju"

Otočil se k ní, podíval se jí hluboko do očí a viděl že říká pravdu. Bylo to tam ... mohl vidět, že ho opravdu miluje.

"Já tě taky miluju lásko, víc než cokoli jiného." Pootočil hlavou a vyhledal její rty. Svět pro ně zmizel.

\