All Because Of You!! (Monsta X)

12. Kiss or death

Ahoj!!

Nikomu jsem neříkal, kdo mě doučuje, protože bych tím akorát vyvolal zbytečné nepokoje, což jsem neměl za potřebí. Pro mou smůlu se to později dozvěděl Hyungwon, takže mě nenáviděl ještě víc. Changkyunovi jsem to neříkal a i když jsme několikrát narazili na téma Minhyuk, nikdy se nezpetal, takže jsem počítal s tím, že si to Hyungwon nechal pro sebe.

Známky se mi zlepšily o dva stupně, na víc jsem se nezmohl. Kvůli Minhyukovo přítomnosti jsem se nemohl plně soutředit, neboť se mé myšlenky ubíraly k našim společným zážitkům. Zkusil jsem mamku několikrát přemluvit, ať mi sežene někoho jiného, že s Minhyukem už se lepších výsledků nedočká, ale jelikož jsem jí nikdy nedokázala odpovědět na to, proč těch výsledků s ním nedosáhnu, zamítla to. Takhle jí to prozatím stačí a bude jen doufat, že se spolu konečně usmíříme. Přislo mi jako by Minhyuka brala víc za syna než mě.

Usmířit se? Kéž by to bylo tak jednoduché. Ani on se nejspíš nechtěl usmířit. Chtěl se pomstít. Chtěl, abych před ním padl na kolena a prosil, aby mě už nechal na pokoji. Chtěl mě zničit. Tedy aspoň takhle to říkal Hyungwon. Jak bych to řekl, tomu člověku bych nejradši nevěřil ani nos mezi očima, ale na druhou stranu s Minhyukovo chladným a odměřeným přístupem jsem to nemohl úplně vyvrátit.

Změnil se...a to dost. Nebál se říct svůj názor, nenechal si nic líbit. Vždy a na vše měl odpověď a rozhodně si nebral servítky ať už se bavil s kýmkoliv. Působil tak sebevědomě a nebezpečně. Vlastně se nezměnil jen povahově, ale i vzhledově. Vypracoval se, oblékal se lépe než předtím, ale nepřeháněl to. I když jsem si to nechtěl přiznat, byl to naprosto můj typ po všech stránkách.

Jenže on na nic takového neměl po myšlení a já se snažil svou náklonnost k němu pohřbít hodně hluboko...ne že by to šlo tak lehce.

--

Přišel jsem domů, odložil jsem věci do pokoje. Ze skříně jsem si vytáhl čisté a šel si do koupelny napustit vanu. Na telefonu jsem si pustil svůj "relaxační" playlist, svékl se a vlezl si do vany. Potřeboval jsem se trochu odreagovat, protože budu opět sám s Minhyukem.

Po dvaceti minutách jsem vylezl ven, usušil se a převlékl. Vrátil jsem se do pokoje, kde jsem poklidil. Kašlal jsem na hodně věcí, ale smysl pro pořádek mi stále zůstal. Připravil jsem si věci na doučování a i s nimi se odebral do kuchyně.

Položil jsem věci na stůl a šel prošmejdit ledničku. Vytáhl jsem, co mi padlo do oka a začal vařit. Netušil jsem proč, ale uvařil jsem minimálně na dvě porce. Možná kvůli mému podvědomí, které moc dobře vědělo, že přijde Minhyuk a že tohle jídlo má rád. A nejspíš ze stejného důvodu jsem se při každé příležitosti kontroloval v odrazu skla nebo displeje, jestli vypadám dobře.

,,Takhle ty chceš pohřbít city k němu? Že mu budeš vařit a kontrolovat se, jak vypadáš? Vy dva jste spolu skončili. On nemá sebemenší zájem s tebou být. A jestli projevuje nějakou náklonnost, je to jen kvůli tomu, že si s tebou hraje! Vzpamatuj se, KIhyune!" okřikl jsem se a zakroutil nad sebou hlavou.

Jako na zavolanou se ozval zvonek, signalizující příchod Minhyuka a já i přes to, jak jsem na sebe nadával, jsem vyběhl ke dveřím, aby nečekal příliš dlouho. Potřeboval bych nafackovat, abych se probral a to co nejdřív.

,,Ahoj!" hlesl jsem nezaujatě, ale uvnitř jsem bojoval s nutkáním ho obejmout a přitisknout se k jeho vypracované hrudi.

,,Ahoj!" opětoval jsem mu pozdrav a vešel dovnitř. Vyzul jsem si boty a následoval ho do kuchyně, kde měl jako vždy vše pečlivě přichystané. Dneska jsem však měl jiné plány, než bylo jeho doučování.