Omlouvám se, sbohem

11 1 0
                                    

Tuhle básničku jsem napsala své (bývalé) nejlepší kamarádce když se nám rozpadlo přátelství. Nemá přesně 100 slov (má 102), ale chtěla jsem to nechat v originále jak jsem to napsala.

.
.
.

Už si ani nepamatuju začátek  

našeho přátelství.                     

Trvalo tak dlouho, tak krátce.  

Jak mohlo tak rychle zmizet?  


Slibovaly jsme si navždy.          

Přesto to trvalo jen sedm let.    

I když se stále cítím zrazená.   

Vím že to není tvoje chyba.       


Jak jak se vzdát něčeho, co je část tebe?                          

Celé ty roky vypadají jako celý život

Co jsem dělala, když jsem tě ještě neměla?


Hodiny do noci jsme si povídaly,

čas neexistoval.

Vždy jsi věděla co říct.

Dnes jsem sama.


Jako klišé z písní.

Teď vypadáš šťastnější.

Nenávidím se za to že ti to nedokážu přát,

že ti to závidím...


Omlouvám se, sbohem.

My drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat