Rok 2000 (a/n Inupimu je 11 let a Kokonoiovi je 10 let)
Konečně mi skončila škola. Právě jdu domů společně s mou sestrou Akane a mým nej kámošem Kokonoiem. Ti dva si spolu povídají pořád, ale tentokrát je to jiné. Kouká na ni takovým zvláštním pohledem, který se mi vůbec nelíbí a vyvolává ve mě takové zvláštní pocity.
Ale radši to nechám být, budu je ignorovat a všímat si svého, tak jako každý den.
"Inupi! Jdu s Kokonoiem do knihovny, hlavně doma nic neznič a nepodpal barák, ano?" křikla na mě Akane. "Jo jo, beru to na vědomí. Užijte si to." odpovím unaveně a pokračuji po chodníku směrem k našemu domu.
Vůbec nechápu, proč ho s ní baví trávit čas. Je o pět let starší a taky hrozně trapná.
Po chvilce přemýšlení konečně přijdu domů. Začínám pociťovat, jak na mě dopadá únava, takže zahodím tašku do rohu v obýváku, lehnu na gauč a pořádně se přikryju dekou. Doufám, že se Akane nezdrží dlouho, slíbila mi pomoc s úkolem do školy..... ale to je teď vlastně jedno, budu radši spát.
Budí mě klapnutí dveří. Pořád ještě napůl spím, zamumlám pouze slabé: "A-ahoj Akane." Zívnu a hned na to upadám zpět do říše snů.
Kéž bych tenkrát věděl, co se bude dít později.
.
.
.
Poklidně si chrupkám, ale pomalu mi začíná být čím dál víc tepleji. Neřeším to. Najednou však ucítím palčivou bolest na čele a s trhnutím se probouzím. Jako by mi někdo nalil horkou vodu na kůži. Tak moc to bolí. Než si stačím uvědomit, co se děje, někdo si mne hodil na záda a nese mě ven.
Jakmile se dostaneme před dům, vše mi dojde. Náš dům pohltily plameny a nebýt toho člověka, tak bych tam uhořel. Jenže, kdo je to? Kdo mě zachránil před uhořením?
Zdravím všechnyyy. Rozhodla jsem se napsat ff na můj nejvíc oblíbenější ship. Snad se bude líbit.
zajicek29
ČTEŠ
Do you love me?..... Koko x Inupi
FanfictionKoko, změnil jsi se.... Vím, všechno to pro tebe muselo být těžké, ale nikdy jsi na to nebyl sám. Byl jsem tu pro tebe a vlastně pořád jsem......
