Smutek prýští ulicemi
Vždycky všude vším a všemi
Hlas se rozléhá skrz vydýchané prostory
Jako by byly v mé duši praskliny otvory
Jako já a podřezané žíly
Jako ty a ubývají síly
Jen si uložit ke spánku hlavu
Jako když v ozvěnách minulosti plavu
Možná někdo z nás doopravdy žije
Možná jsme jen ozvěny z jiné galaxie
Možná jsme všichni černou dírou šitou na míru
Možná jsme zbytečné ozvěny z jiného vesmíru
Možná o našem trestu smrti rozhodla tříčlenná porota
Možná jsme pouze zoufalé ozvěny života
Dávno zůstali jsme sami
Dávno bůh od nás utek
Dávno jsme genocidou
Vykonali poslední dobrý skutek
Zatínám pěsti
Držím celý svůj život v dlani
A mezi stěnami domů odráží se
Poslední rádiové vysílání
---
Báseň Ozvěny vznikla spojením několika motivů dohromady. Už dříve jsem chtěl někde použít verš
Smutek prýští ulicemi
Také jsem si udělal poznámku ohledně dvojverší
Jako já a podřezané žíly
Jako ty a ubývají síly
Kromě těchto starších motivů jsem nedávno také slyšel zajímavou píseň. Byla součástí seznamu skladeb, které zveřejnila skupina Linkin Park jako svůj inspirační zdroj při tvorbě nového alba. Z písně mi v hlavě utkvěla hlavně slova
We are only echoes from another galaxy
(Jsme jen ozvěny z jiné galaxie)
A spojením všech zmíněných motivů vznikla báseň Ozvěny. Rozvíjející nápady jsem dostal již brzy po probuzení, takže jsem skladbu musel napsat během ranní cesty do školy. A věřte mi, autobus rozhodně není nijak inspirativní prostředí.
