Slovo za slovem.
Věta za větou.
Co za mnou ty hlasy zase lezou.
Ty věty tíhu minulosti nesou.
Všechno stejný, deja Vu, zas a znova.
Z toho dna musím se opět dostat sama.
Budoucnost je nám jasně daná.
Změnit se to nedá.
Proč zas já ?
Co mi zítřek dá?
Bez emocí, probdim spoustu nocí.
Slz vodopád, nabralo to rychlý spád.
Ze shora koukám pod sráz.
Tohle vyšlo nejdráž.
Přede mnou zeď a za mnou propast.
Z místa nejde se hnout.
Je těžké se nadechnout.
Rány na srdci krvácí nepomůže ani náplast.
Oči vyhasly, zbývají jen prázdné dny.
Srdce přestalo bít a emoce začali hnít pod zemí.
Zbyly jen osamělý a mělký sny.
Opět jsem zavřená mezi čtyřmi zdmi.
ČTEŠ
Lásky Strasti Plné Bolesti
Poetry"Pokud se do tebe zamiluje spisovatel, tak nikdy nezemřeš." "Láska je jako cigarety. Ona pro něj hoří. On pro ní umírá."
