Další den ráno jdu do školy. Cestou do školy jde naproti mě celkem hezký kluk se psem. Má štěňátko zlatého retrívra. Ten kluk má na sobě šedé tepláky bez potisku a černou pohodlnou mikinu. Je mnohem vyšší než já. A to jsem vysoká! Měřím 176! Tipuju, že má okolo 190 cm! Mezitím, co ho tak sleduju a on se věnuje mobilu, tak na mě ten pejsek skočí a tlapkama mi natrhne rifle. Chudák moje rifle. Ten pejsek se na mě, tak hezky usmívá! ,,Bene!,, zakřičí ten kluk a stáhne ho ode mě pryč. Ten pejsek se asi jmenuje Ben. Bena málem udusí. ,,Pardon,, řekne ten kluk a kouká se mi na rifle. Nemluví česky. Tohle řekl anglicky. ,,To je v pohodě" uklidním ho a usměju se. Budu na něj raději mluvit anglicky. ,,Ne, není. Moc se omlouvám. Musím vám to vynahradit" řekne sklesle a upře na mě smutný pohled. Má smaragdové nádherné oči a blonďaté vlásky. Vypadá velice nádherně. Tenhle bude mít určo někde holku. Ach, jaká škoda. ,,Ne, to je dobrý. Musím jít, za 8 minut mi jede bus" odpovím spěšně a rozejdu se. ,,Já vás odprovodím" nabídne mi. ,,Ne, to není nutné" řeknu smutně. ,,Ale je" odpoví rychle. ,,Tak dobře" šeptnu. ,,Nechcete dneska jet třeba do obchodu někde? Že bych vám koupil nové kalhoty" nabídne mi hezky. ,,Ne, to nic není" odpovím a usměju se na něj. Zastavím se a pohladím Bena. ,,Ach Bene, máš štěstí, že máš takového páníčka. A tak hezkého" řeknu mu česky, ať mi nerozumí. ,,Já rozumím česky" odpoví mi kostrbatou češtinou. Zrudnu. Jsem určitě rudá, až na zadku. On se na mě hezky usměje. ,,Jmenuju se Alex" představí se mi a podá mi ruku. ,,Samantha" potřeseme si rukou. ,,Rád tě poznávám" ,,Já tebe taky" odpovím a podívám se na čas. Ještě 5 minut. ,,Tak jo, fakt potřebuju na ten bus" řeknu a rozejdu se. On mě doběhne. ,,Jasný, tak si zaběháme ne?" Navrhne a rozběhne se. Já zásadně neběhám! Nikdy! Ale bus mi jede za 4 minuty! A já jsem ještě daleko. ,,To nestihnem" zakvílím. ,,Uvidíme" řekne a běží dál. Rozběhnu se taky. ZÁZRAK SE STAL! JÁ BĚŽÍM! To bych do sebe nikdy neřekla. Jakmile doběhneme, tak bus zrovna ujede. Sakra! Co teď? Podívám se na něj se slzami v očích. ,,Já tě odvezu" poví mi a chytne mě kolem ramen. ,,Děkuju" špitnu. Dnešek už nemůže být horší. Nejen, že mám roztrhnuté kalhoty, ale ujel mi i bus. Fajnee. Jakmile dojdeme k paneláku, kde asi bydlí. Tak mě nechá v chodbě a Bena schová domů a vezme si klíčky od auta. Jakmile je tak za 2 minuty zpátky, tak jsem stihla přemýšlet nad vším. Mamka by mě zabila, kdyby věděla, že nejedu do školy autem, ale s cizím klukem, kterého znám něco málo přes 10 minut. ,,Kde vůbec jedem?" Zeptá se mě. ,,Do školy" odpovím. ,,Jo to chápu, ale kde je ta škola?" ,, Jo aha, promiň. Je kousek odsud, budu tě navigovat" odpovím mu a cítím se trapně. ,,Tak jo". Jakmile dojdeme k velkému černému autu. Značky aut moc nepoznám, takže nevím co to je za značku. Prostě je velice velké a určitě drahé. Nasednu na místo spolujezdce a je to úplně jiný jak naše auto s mamkou. Takové hmm luxusní. Má to i tu obrazovku a je to mega hezké. Jakmile se rozjedeme, tak ho naviguju. Po půl hodině dorazíme na místo. Stihli jsme si něco málo říct, ale dneska po škole mě prý vyzvedne a půjdeme nakoupit nějaké kalhoty pro mě. Sice jsem mu říkala, že nechci a nepotřebuji, ale on si nedal říct. Jakmile vystoupím, tak poděkuju a jdu do školy. Ve škole, se zase nic tak zajímavého neděje. Nuda prostě. Po škole výjdu a snažím se jít co nejrychleji, aby tam byl později a já stihla utéct. Ano, je hezký a líbí se mi, alee nepotřebuju ať mi kupuje kalhoty. Jakmile výjdu ze školy, tak uháním pryč, ale nějaké auto se za mnou pomalu plíží a jede se mnou jak rychle jdu. Stáhne okýnko. Nekoukám se a jdu dál. Dělám, že jsem si nevšimla. ,,Mě budeš jako ignorovat?" ozve se z auta. Protočím oči vsloup. ,,Ne" řeknu a zastavím se. Auto zastaví taky. ,,Nastup" poručí mi a já tak udělám. Nastoupím a zapnu si pás a on se rozjede. ,,Tak jo, vybral jsem Ostravu. Co ty na to?" zeptá se mě. ,,Jo klidně" odpovím. Má zapnutou navigaci na té obrazovce. ,,Kolik ti je?" Zeptám se ho. ,,19" odpoví. ,,Aha mě je-" ,,15 já vím" dopoví za mě. ,,Jak? Jak to víš?" Zeptám se ho ohromeně. ,,Máš to na ISICu, který máš za obalem" odpoví. Dojde mi to. ,,Ahaa". Jakmile po hodině dojedem do Ostravy, tak jdeme do Avionu. Tam jdeme do HaM a tam najdu dobré kalhoty. ,,Tyhle chceš?" Zeptá se mě. ,,Noo jo" odpovím a nekoukám se mu do očí. ,,Tak si je zkus" pobídne mě. A tlačí mě doslova do kabinky. Jakmile si je zkusím, tak mi perfektně padnou. Líbí se mi. Jsou to straight jeans. Krásné modré barvy. Odsunu záclonu a ukážu se mu v těch kalhotech. ,,Ty ti hodně sluší. Víc než ty děravé" řekne mi a usměje se na mě. Zčervenám. ,, Děkuju" a usměju se. ,,Ty si vezmeš" řekne mi. Přikývnu. Zalezu zpátky do kabinky a převleču se. Kalhoty mi zaplatí a já jsem spokojená, ale cítím se blbě. ,,Děkuju moc, tohle jsi fakt nemusel" poděkuju. ,,Ale musel" usměje se na mě nádherným úsměvem. Musím se usmát taky. Nasedneme do auta a odjedeme domů. Jakmile dojedeme, tak mu poděkuju a chci odejít, ale zarazím se. ,,Takže... takže, se už nikdy neuvidíme?" zeptám se ho a koukám do země. ,,To necháme na osudu" odpoví mi. Pokývu hlavou, na znamení souhlasu a odejdu. Dojdu domů a mamka na mě čeká.
