Hlášky ze střední

Les

Na adapťáku proběhlo naše zasvěcení do gymplu tak, že nás poslali lesem po cestě osvětlené svíčkami. Na jeden papírek jsme měli napsat, co jsme opustili na základce a na druhý napsat naše sny do budoucna, co bychom si přáli. Pak v půlce trasy jeden učitel stál u takovýho kotlíku a měli jsme tam spálit papírek s minulostí a na dalším stanovišti se mělo naše přání pověsit na strom. Na konci trasy stála učitelka v jakémsi hábitu a asi mečem nás pasovala na studenta. Po návratu na chatku jsme si říkaly s holkami dojmy.

Někdo: Já se toho učitele lekla. On tam stál a vypadal jak bezďák, jak tam stál a čuměl do ohně.

E: Víte jak se měl spálit ten papírek a ten druhý pověsit na strom? Tak mě to tam spadlo obojí do toho ohně, já to měla jako složený v sobě a spadlo mi to tam. Teď dojdu k tomu stromu a ony že ty učitelky ať si pověsím svoje přání. Já tam že: Já nemůžu, mě to spadlo do toho ohně.

J: Jak učitelka chtěla, abychom si klekli, tak já jí pořádně neslyšela a já jí rozuměla něco jinýho prostě a já jí tam říkám, já asi nemůžu, já nevím jak. XD

Naopak já tam přišla a jak byla tma, tak jsem absolutně neviděla, kdo to přede mnou stojí. Byla jsem překvapená, když jsem poznala třídní po hlase. 

Jak jsem to nečekala, tak na mě spustila: Poklekni.

Já, naprosto vyvedená z míry: Cože?!

Třídní: Poklekni.

Když se zasvěcení opakovalo ve třídě pro ty, kdo chyběli na adapťáku, vypadali stejně překvapeně jako my, takže pohoda.