Jsi můj nejlepší dárek

Dárek

Ryo: Už jsou zase Vánoce a já musím trčet se svou rodinou v matčině domě. I když mě doma nemá kdo přivítat, domů se přesto těším. Je tam klid, žádný hluk a žádní lidé. Konečně všichni dojedli a my můžeme společně usednout kolem nazdobeného vánočního stromu, který tedy podle mě vypadá jako od kolotočářů. Přijde mi spíše až nevkusný.

Po rozbalení dárků se všichni nějak podezřele dívali na mě a culili se, jako kdybych snad měl celou dobu řízek nalepený k hlavě. Moje matka poté odešla do jiné místnosti a donesla něco, zahaleného pod dekou. Položila dárek přímo před moje nohy. ,,Zlato, jelikož jsi doma pořád sám a já jsem už vzdala jakékoliv naděje na to, že si v blízké době někoho najdeš, tak jsme ti s tvou sestrou zařídily společníka." Řekla má matka a já se zarazil. Odhrnul jsem deku a byla tam klec, ve které ležel obrovský chundelatý kocour, který z toho byl stejně nadšený jako já. Tvářil se totiž tak kysele, že ani nakládaně okurky od naší babičky by to nezvládly lépe. 

Po ukončení mého trápení s rodinou jsem se konečně dostal domů. Alespoň že matka nebyla hloupá a koupila i vše potřebné pro kocoura. Jsou totiž svátky a kde bych teď asi tak sháněl pelech, nebo jídlo. Kocoura jsem po úmorném přemlouvání dostal z klece a tak se vytratil do bytu. Moc jsem to neřešil, protože snad není tak tupý, aby se někde zasekl, nebo si ublížil. 

Když jsem zkoumal papíry, které mi dala matka o kocourovi, zjistil jsem, že je z útulku,takže nemám žádný rodokmen, ani nic jiného. Papíry jsem schoval do šuplíku a sedl si na pohovku. Kocour přišel po pár minutách a začal mňoukat, jako o život. Usoudil jsem tedy, že má hlad a dal mu do misky granule. Na ty se on okamžitě vrhl, ale jedl opatrně, jako by se snad bál. Chtěl jsem si ho pohladit, ale on sebou cukl a vyděšeně na mě zíral. Raději jsem ho tedy nechal být, došel jsem k lince a udělal si kávu. S tou jsem si poté sedl na gauč v obýváku a pomalu ji upíjel, zatímco jsem se díval na večerní zprávy. 

Hned po vypití kávy jsem mu připravil záchod a pelech. Záchod hned ocenil a vykonal potřebu, jako by to snad držel od doby, co jsme dorazili domů. Pelech nejdříve očichával, otíral se o něj a když byl dost našlapaný, lehl si na něj. Vypadal spokojeně, tak jsem mu ještě doplnil granule, doplnil čerstvou vodu a šel se znovu dívat na televizi. Po pár hodinách se mě začala zmocňovat únava, tak jsem se vykoupal, převlékl do pyžama a šel spát. 

Ráno mě probudilo slunce, které přímo na můj obličej svítilo škvírami mezi závěsy. S nechutí jsem se posadil a protáhl se. Celé tělo mi křupalo. Při ranní hygieně jsem se nad raději ani nedíval do zrcadla a šel dolů do kuchyně. Udělal jsem si opravdu silnou kávu, abych nebyl jako zombie a v ve chvíli, kdy jsem se otočil, jsem spatřil kocoura. Vyhříval se na slunci na dřevěné podlaze v obýváku. Očividně spal, tak jsem ho nechal, jak je. Vyčistil jsem mu misky, doplnil je a pustil se do čištění záchodu. ,,Já nemám kocoura, ale horskou pumu. To jsou ale nálože. V tom chlupáčovi muselo něco chcípnout, jaký je to smrad." Postěžoval jsem si, ale dalo se zvládnout. Kocour najednou stál v bezpečné vzdálenosti ode mě a sledoval, co dělám. Snažil jsem ho ignorovat, ale jeho pohled, jako by mě propaloval naskrz.

,,Ty jsi opravdu zvláštní kocour." Ve chvíli, kdy jsem tohle řekl, on se otočil a šel pryč. Jen jsem pokrčil rameny a šel si udělat něco k snídani. Dal jsem si jen opečený chléb a vejce, na nic jiného jsem neměl energii, ani náladu. 

________TIME SKIP________

Už jsou to dva týdny, co mám doma kocoura a dokonce jsem ho už i pojmenoval. Jmenuje se Nero. Ani nevím, jak mě to jméno napadlo, ale přišlo mi, že se k němu perfektně hodí. Dokonce když na něj zavolám, přijde. Jako by mi snad rozuměl, jinak si to vysvětlit nedokážu. 

Ráno mě probudilo mňoukání a jak se mi něco otírá o ruku. Po chvilce jsem tedy otevřel oči a kocour mi vyskočil na hruď a v tlamě měl myš. ,,Sakra! Fuj je to! Kde jsi to proboha vzal!?" Zakřičel jsem a kocour z mé hrudi seskočil na zem, pustil myš a nechal ji tam. ,,Co já s tím?" Zakňučel jsem frustrovaně a myš šel hned vyhodit. Kocour to viděl a jako by snad byl smutný. Bylo mi to líto, ale nechci mrtvé myši. Co bych s nimi dělal? 

Den proběhl jako každý jiný až na to, poprvé si ke mě kocour v noci lehl a spal u mě. Musel jsem se nad tím pousmát. Bylo to příjemné a svým způsobem kouzelné. Když jsem se ráno probudil, rozlepil jsem oči a protáhl se. Vedle mě se ozvalo oddechování, tak jsem chtěl zkontrolovat kocoura a otočil jsem se. 

CO TO SAKRA!?!?!?

________________________________________________________________________________

Děkuji mockrát za přečtení první kapitoly. Snad se vám zatím líbí <3 S pozdravem SAS :3

PS: Obrázek nahoře je Nero jako kocourek.