,,Any !" zděsím se když jí uvidím.
Petr
Proč ? Proč si to udělala. Tuhle otázku si kladu už 2 hodiny před tvým hrobem. V ruce držím dopis, dopis na rozloučenou který si mi napsala než si se předávkovala práškama. Bojím se ho otevřít, ale musím ho otevřít, proto pomalu otevírám obálku, vyndám dopis a začnu číst.
...
jestli tohle čteš tak se mi to podařilo, podařilo se mi předávkovat práškama, a možna se ptáš proč. Víš když jsem tě tam viděla s tou holkou zlomilo mě to, ještě víc než jsem byla. Říkali jsme tomu láska, říkali jsme tomu navždy. Tyhle slova měli vystihovat to mezi námi ale nebylo tomu tak, milovala jsem tě a ty mě možná taky, ale asi né na tolik, jak jsme chtěla aby si mě miloval, a asi ne tak jak jsem si myslela že mě miluješ, ne na tolik aby si mi řekl že spolu musíme mluvit aby to mezi námi fungovalo. Vím že si byl občas rád sám, ale já tu pro tebe byla ale ty si semnou nechtěl mluvit. Ale děkuju ti za těch několik měsíců kdy to bylo krásný, byl si v těhle měsících moje naděje, můj přístav. Když si nebyl semnou cítila jsem prázdno, ale když jsme potřebovala vzal si mě z planety Země. Skoro každej mi říkal že je to špatný že mě zničíš ale paradox je že zakázaný ovoce chutná nejlíp, a já ho okusila ale dopadlo to takhle. Prosím dávej na sebe pozor, nepřestávej věřit, nepřestávej věřit v to že jednou budeš velký, nepřestávej věřit na pegase, a běž si za svým, nepřestávej věřit na pravou lásku.
Miluju tě. Any.
...
Bolí mě tohle číst. Ten kus papíru na který si mi to napsala je už skoro celý mokrý od mích slz. Vím že si si myslela že jsem tě nemiloval jako ty mě ale opak je pravdou, i když jsem ti tolikrát ublížil. A abych tě viděl, tak stačí vzlétnout k nebesům. Byla jsme ztracený ale s tebou tomu tak nebylo. Ale teď znovu bez tebe se zase ztrácím.
__________________________________
Takže tohle je další a zároveň poslední kapitola, doufám že se vám tahle fanfikce líbila. Ale nebojte budu psát další ff ale teď si dám pauzu. A jsem moc rada že vás moje ff tak baví. Love u ❤️❤️
Vaše slunečnice 🌻
