Po stříbrné šnůře

Kapitola 1 - Kdosi cosi

,,Co je na tom chlapci tak speciálního, že stojí za tohle všechno?"

Ono stvoření se mě otázalo. To, na co jsem pohlížel, bylo něco, či někdo, co nelze popsat slovy. Něco takového totiž lidské oko nikdy nespatřilo. A já jsem ,,to" nepozoroval lidským okem.

Stříbrné oči v jejichž lesku proniká oceánově modrá. V jistou chvíli nelze vidět žádnou barvu. Mohutné svalnaté tělo, které však bylo z určitých úhlů neviditelné. Jako pozorovat tu nejvíce matoucí iluzi. Byl jsem si jistý pouze jedním. Silueta připomínala člověka. Ale co víc? Jaká byla barva kratších vlasů oné postavy? Jsou vůbec krátké? Hlas. Tak pronikavě hrůbý, avšak tak příjemně jemný. Usuzoval jsem, že se jedná o muže.

,,Co je tak speciálního na mně, že ti stojím za tohle všechno?" Odpověděl jsem na otázku otázkou.

Aniž bych viděl výraz jeho téměř neexistující tváře, vycítil jsem, že se mu nelíbí můj postoj k němu. Já mu ale nedokázal věřit. Tohle všechno pro někoho, koho potkal před krátkou chvílí? Tedy, doufal jsem, že uběhla krátká chvíla. Čas tady utíká jinak.

,,Odpověz mi na dotaz a já odpovím na tvůj, Petře. Co je na něm tak speciálního?"

,,Bylo by tězší odpovědět, kdyby ses mě zeptal, co je na něm obyčejného. Je to tak úžasný clověk. Necítím k němu lásku pouze pro jeho vzled. Jeho charakter připomíná anděla."

,,Ty znáš najěkého anděla?"

,,Ne."

,,Tak jak můžeš tvrdit, že tvůj Luke má andělský charakter?"

S toutou karikaturou bude opravdu těžké vycházet, pokud mě bude chytat za každé slovo.

,,Jsi anděl?"

,,Ne, nejsem." Odpověděl rázně a jistě.

,,Pak nevím, zda připomíná anděla. Ty znáš anděly?"

,,Ano, znám"

,,A jací tedy jsou?"

,,No...Cody. Naklonil se blíže k mému obličeji a já pohleděl do jeho očí, které jsem nyní viděl detailněji. Bylo to jako pozorovat noční oblohu. Neměl zornice, tak jako my lidé. Pozoroval jsem snad opravdu hvězdy? Byly jeho oči pohledem do vesmíru? Bylo to tak nadherné. Měl jsem pocit, že jsem jeho očima hypnotizován. Neměl jsem nutkání se tomu bránit. Naopak. Pokud jsem však měl zkušenost s bytostí, které nelze věřit, nesmím se nechat ničím obalamutit. Ani očima.

,Andělé rozhodně nejsou tací, jako ve vašich lidských pověrách. Jsou spíše chladní. Nejedná se o krásné bytosti s bílými křidly. Je to přesně naopak. Pohled na anděla by pro tebe byl hrůzostrašným zážitkem."

,,Jak víš o našich pověrách, když nejsi člověk?" Nedokázal jsem být v jeho přitomnosti klidný. Všechno bylo tak podezřelé.

,,Vy lidé jste všude. Na každém rohu. V každém koutě. Jste i na místech, kde byste neměli být. Tak jako ty nyní zde. Zrovna tak, jako my. Astrální svět a hmotný svět se protíná. Jenže postupem času lidstvo osleplo, ohluchlo a zanevřelo ve víru vyšších bytostí. Je to jako pozorovat vás skrze okno, z kterého jste se nepodívali tisíc let, tudíž nemáte tušení, že jste sledovaní."

,,Někteří z nás vás však vidí a cítí."

,,Někteří. Bývala to většina." Podotkl.

Je to vlastně smutné? Nebo je naopak dobře, že svět nemá tušení o existenci něčeho vyššího? Jak by se dnešní společnost zachovala, kdybychom všichni věděli, že neexistují pouze bytosti z masa a kostí? Pokud před tisíci lety většina lidí byla schopna vidět bytosti bez astrálních cest, nejspíš se jednalo o generaci, která by toho nezneužila. Dokážu si představit co by se stalo, kdybychom v dnešní době všichni pozorovali třetím okem.

Otočil se zády od ohnistě. ,,Stále jsi mi neřekl, co je na něm tak speciálního. Andělský charakter to přeci není."

,,Co je na něm speciálního? To, že jako anděl není. Narozdíl od andělů je krásný. Není hezčího pohledu, než když jeho blonďaté vlasy po ramena vlají ve větru. Hnědé oči a růžové drobné rty umí člověka očarovat. Je vysoký, vyrýsovaný."

Opět se otočil směrem k ohništi a prohlédl si mě. ,,Takže urostlý blonďák a hnědovlasý drobný prcek, který má ještě ke všemu oči zelené. Máš rád své protiklady?"

,,Asi ano." Odpověděl jsem. ,,Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel."

,,Kolik mu je?" Otázal se.

,,Dvacet čtyři."

,,A tobě?"

,,Devatenáct. Máš tolik dotazů, ale o sobě nechceš říct nic. Nechceš sdělit své jméno, ale mé jméno jsi věděl, zrovna tak jméno toho, koho hledám!"

,,Petře Kalste. To, že vím tvé jméno a to, že se snažíš dostat k Lukovi Petersonovi dříve než tvé tělo zemře není zvláštní, vzhledem k tomu, že pokud sis nevšiml, celou dobu spolu mluvíme telepaticky a neotvíráš ústa."

Ani jsem si to neuvědomil. Celou dobu jsem neřekl jediného slova!

,,Dokážu z tebe vyčíst vše. Včetně toho co cítíš v daný moment. Jediný důvod, proč to ty neumíš je ten, že jsi člověk moderní doby. Už jen fakt, že jsi dokázal vycestovat z těla je obdivuhodný, natož abys byl schopen telepatických dovedností takové úrovně, že bys cítil jiné."

,,Co vše tedy o mně víš?"

,,Řeknu ti co vím, až budeš připravený."

,,Co to sakra znamená?!"

Mlčel. ,,Co to sakra znamená?"

Možná jsem nebyl schopen telepatické komunikace stejné urovně. Bylo však jasné, že se vyžíval v mé zmatenosti. Pokud byl schopen čtení myšlenek, byl si vědom, že mu v ničem nedůvěřuji. Znamenalo by to, že lze každou myšlenku využít proti mně.

,,Nelíbí se mi, že mi čteš myšlenky. Tohle je ztráta soukromí."

,,Nečtu tvé myšlenky. Čtu to, co silně vyzařuješ. Když jsem tě viděl na letišti, byl jsi tak zkleslý, že z tebe bylo cítit proč. . Kdybych uměl číst myšlenky, neptal bych se tě proč je Luke tak speciální."

,,Takže jsi ze mě dokázal vyčíst celý můj příběh?"

,,Ne" Řekl . Pouze tvůj současný příběh, který tě zavedl do astrálních sfér. Věděl jsem pouze tvé a jeho jméno. Nikdy předtím jsem tě neviděl. A to jsem viděl spoustu lidí.

Posadil jsem se vedle něj. ,,Proč mi o sobě odmítáš říct vše důležité?"

,,Víš co je důležité? Dostat tě do Los Angeles za tvým Lukem dříve, než tvé tělo zemře a tvoje duše se z astrálního světa vypraví do světa mrtvých. Doufám že sis u ohně odpočinul, již nemáme moc času."

,,Řekni mi alespoň tvoje jméno." Naléhal jsem.

,,Nemohu."

,,Proč ne?"

,,Moje jméno nelze vyslovit lidskou řečí a telepatii neovládáš, abys ono jméno mohl slyšet. Pojmenuj si mě tedy jak si přeješ."

,,Jakkoliv?"

Souhlasně kývl hlavou.

,,Tak tedy, astrální bytosti z tohoto astrálního světa, nyní se jmenuješ Festyx. A stále jsi neodpověděl na můj dotaz. Co je na mě tak speciálního?"

,,To, co tě dělá speciálním a je důvodem, proč jsem si tě na letišti všiml a byl ochotný ti pomoci ti řeknu, až budeš připravený."