POHLED MARTINA(greye)
Fakt se mi líbí. Anežka. Ten její úsměv a její oči ve kterých se utapim. Nad mým přemýšlení nad any mě vyruší její Mama
Mm:Ty ses Anežky kamarád ?
M:Jo pardon Martin Albrecht
podam ji ruku a ona ji přijme.
Mm:Těší mě říkej mi Moniko
Na to ji kyvnu
Mm:No Martine a tohle je Anežky babička Tereza
M:Těšíme mě Martin Albrecht
T:Těsi me
Než stihl kdokoliv cokoliv říct tak Anežka už přišla
A:Mužem?
M:Jo-jo
Mm:V kolik cca přijdes?
A:Neboj až mě to tam přestane bavit budu doma hned
Na to kývla a já s Martinem jsme mohli vyrazit. Šli jsme k černýmu bavoraku kurva hezky auto Martin mi otevřel dveře a já mohla nastoupit on si nastoupil též a taky nastartoval auto a mohli jsme vyrazit
M:Hele promiň za to co se stalo u Petra
J:v pohodě...sice mě to trochu zamrzelo ale co už ses mládej kluk co si užívá života
Jenom se na mě díval nic neříkal něco jsem řekla špatně zbytek cesty byl tichej
Přijeli jsme ke studiu nejdřív vylezl Martin a otevřel mi dveře to je zlaty
Šli jsme společně k bílému paneláku
Martin zazvonil na zvonek a ozvalo se pro mě neznámý hlas "Jsme here Davide" řekne Martin a dveře se otevřou. Martin mi otevře dveře a ja mohla vejít . Martin zaklepal na dveře a následně dveře otevřel trosku menší klucina s vousy a brýlí
"Čauu Martine...je ahoj jsem David" řekne a usmeje se
A:Anežka. Řeknu a též se usmeju
Šli jsme dovnitř a v místnosti uvidím calina willyho a Petra? Jo Petra. Všechny slušně pozdravim a calin přijde ke me a vtáhne mě do objetí toje zlatý od něho Odtahnu se od nej a sednu si vedle Petra a calin si sedne vedle mě
