Prolog

23 7 4
                                    

(Před dvoumi roky)

Byl chladný den a já jsem čekala na mou matku než přinese jídlo. Při tom dlouhém čekání jsem usla. Naše jeskyně stála na okraji velké skály. Čekala jsem celý den. Bála jsem se že se znovu vrátí se slovy "ulovila jsem jen králíka ale na tebe nic nezbylo,,
Měla jsem strašný hlad protože jsem včera skoro nic nejedla.  Vyšla jsem ven abych ji mohla vyhlížet.To jsem ale neměla dělat, skála se jen tak začala bořit a já nemohla nic dělat. Padala jsem a vhledem k mému věku jsem to nemusela přežít.
Viděla jsem jen černo nic jiného.
Nevěděla jsem jestli jsem mrtvá nebo živá ale furt jsem něco cítila. Potom jako bych usla, nic jsem nevnímala.
Když jsem se probudila z bezvědomí, viděla jsem dva dospělí vlky teda vlka a vlčici. Vyptávaly se mě jak se jmenuju co mi stalo a všechno možný ale já neměla slov nedokázala jsem promluvit. Daly mi jídlo ,bylo mi teplo a všichni kolem byli tak milý že jsem tomu nemohla uvěřit nebyly totiž jako moje matka, byli jiní.
Postupně jsem začala víc komunikovat a i když Moon a Star (ten vlk a vlčice) nebyli moji rodiče já je tak oslovovala a oni se zas ke mně chovali jako bych byla jejich vlastní vlče. Nikdy jsem nevěděla jak se jim odvděčit dělali pro mě všechno co bylo v jejich silách, tak jsem jen prostě byla hodná a snažila se nedělat žádné problémy.

Doufám že se vám prolog líbil, schválně je takhle krátký, protože mě toho víc nenapadlo vím je to takový nudnější ale ostatní kapitoly budou delší (kolem 1000 slov.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jan 28 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

In my mind❤️‍🔥 (Pozastaveno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat