Zakázaná láska.

Nový začátek

Poslední 2 měsíce pro mě byly dost těžké. Musela jsem se vyrovnat se ztrátou obou mých rodičů. Byl to nepředstavitelný šok. Stalo se to, když jeli z prodlouženého víkendu. Jezdili tam docela často a taťka tu cestu znal jak své boty, ale dostal smyk a napálil to do stromu. Celé měsíce jsem bydlela u tety, ale ta sama měla 6 dětí a bydlení v takové rodině pro mě prostě není.

 Na jednu stranu jsem chtěla odsud vypadnout, vše mi je připomínalo. Na druhou stranu jsem se nechtěla vzdát všeho, ale musela jsem.

Dobalovala jsem své poslední věci. Bylo jich neskutečně moc. Strejda mi nabídl, že mě odveze. Byla jsem ráda.

"Víš, že se můžeš kdykoliv vrátit že?" Otočil se na mě strejda, když jsme odjížděli od baráku. 

"Vím, ale nechci vás otravovat a být na obtíž." Usmála jsem se na něj.

Doposud jsem bydlela v malé vesničce poblíž Německa, brácha nikdy neměl s rodiči dobrý vztah, takže se rozhodl přestěhovat co nejdál. Vždy miloval Francii, a tam teď máme namířeno.

Těšila jsem se, dlouho jsem ho neviděla, jen jsme si občas psali. 

Protože mě nebavilo poslouchat strejdy rádio, tak jsem si vzala sluchátka, po chvíli jsem usnula.

Probudila jsem se až ve chvíli, kdy mi někdo klepal na rameno. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem nádhernou vilu. Byla obrovská. Bílá, s velkými okny. 

"Nejsme špatně?" Udiveně jsem se podívala na strejdu. 

"Nene, William se má asi dobře." Zhodnotil.

Když jsme stáli u vchodových dveří a zvonili, dlouho nikdo neodpovídal. Asi po pěti minutách se konečně otevřeli dveře. Stál v nich William. Celý rozespalý.

"Přejete si?" 

Nevěděla jsem, zda si dělá srandu nebo to myslí vážně.

"To už nás ani nepoznáš?" Drknul do něj strejda. To už úplně otevřel oči.

"Já myslel, že máte přijet až za týden." Zasmál se. Moc nadšeně nevypadal. 

Oba mi pomohli se všemi věci, bylo jich fakt opravdu moc. Rozloučila jsem se se strejdou a konečně vstoupila dovnitř. Uvnitř to bylo ještě hezčí než z venku. Vše bylo sladěné do bílo-černé barvy. Kuchyň byla obrovská, obývák to samé. Vypadalo to, jak kdyby tu bydlela nějaká celebrita. Moc útulné. Z okna jsem viděla na zahradu, kde se roztahoval velký bazén. Hned vedle bazénu stálo zahradní posezení. 

Když jsem vyšla schody, objevila jsem se na druhé patře. Kde to bylo snad lepší než dole. William mě zavedl do mého nového pokoje. 

Otevřel dveře a mě spadla brada. Byl veliký, uprostřed byla manželská postel. Naproti byla velká skříň se zrcadlem. Opět vše sladěno do bílo-černé. 

"Není to tu moc zařízené, " Řekl, když se rozhlížel po pokoji. "měl jsem to v plánu příští týden."

"To vůbec nevadí." Usmála jsem se na něj.

"No zabydli se, kdyby něco jsem dole." Usmál se na mě a zmizel.

Byla jsem dost překvapená. Čekala jsem, že bude bydlet v nějakým bytečku, kde bude k nehnutí. Když jsem vylezla na balkon, který byl také velký, konečně jsem měla výhled na město. Bylo to malé městečko, ale kouzelné. Koukala jsem na lidi, kteří si právě vychutnávali svojí kávu, venčí psa a užívají si sluníčka. 

Těšila jsem se na to, co mi toto město přinese. Nový začátek všeho.