Utápím se ve svých slovech, které bych si radši poslech, od někoho jiného, od někoho zvláštního.
Tolik věcí co chci říct, nevypustím ze svých úst, umíš snad z mých dlaní číst, dám si od tvé lásky půst.
Když sám víš co povědět, ale nechceš vyslovit, je lepší než nevědět, jak svou láskou oslovit.
Víš že nikdy neztratím, zájem o tvou milou tvář, k tobě vždy se navracím, když mizí z tvých očí zář.
