Se svou čivavou bydlíme doma u mých rodičů a mého malého roztomilého brášky. Dostala jsem ji k Vánocům jako jediný dárek a lepší jsem si ani přát nemohla. Za ten půlrok co jsme spolu jsme toho tolik zažily. Vzpomínám si, jak jsem jí poprvé vybalila z krabice (byla tam zavřená maximálně pět minut). Byl to první dárek co jsem rozbalila, protože to hrozně hrabalo a hryzalo do té krabice. Dárky jsem potom ještě dostala, ale opravdu maličkosti. Zrovna dnes jsem jí chtěla koupit obleček a k tomu tašku, ve které bych jí vozila třeba na chatu. A Vanneska udělala svůj radostný pohled, a k tomu jakoby říkala: ,, No jistě, že bych chtěla nový obleček a tašku, ty moje Rebeko''. V tom jsem si vzpomněla a zajíkla: ,, Sakra, o víkendu je ta soutěž o nejhezčího pejska!''. Dala jsem Vannesce vodítko a spěchaly jsme do malého psího obchůdku, abych jí něco vybrala.
Pokud se vám tento malý kousek pro začátek líbí, dejte mi hlas! Každý hlas mě přinutí udělat co nejdříve další díl. A když mi hlas nedáte, tak aspoň děkuji za přečtení. :)
ČTEŠ
Adventure