Flowers / Meanie

~ Úvod ~

Jemná sladká vůně květin se rozléhala po celém květinářstvím. Každá z nich voněla jedinečně a jinak intenzivně, tak jako rudé růže, jež Won-Woo zrovna vázal do kytice. Prsty už ho prkně brněly, přesto svou práci odváděl s úsměvem a s nadšením. Práci s květinami miloval, ale dnes byl pro něj náročný den. Nebýt zítřejšího Valentýnu, svátku lásky, byl by v květinářství poklidný den, ale tak tomu dnes nebylo a Won-Woo se od rána ještě nezastavil. Už dávno přestal počítat kolikátou květinu už uvázal a kolik zákazníků zavítalo do jeho květinářství. Svou veškerou pozornost věnoval naplno své práci, tak aby odsud neodešel ani jeden zklamaný zákazník.

„Prosím tady jsou," podal mladíkovi puget rudých růží, jež před chvílí pečlivě zabalil do papíru. „Děkuji," převzal od něj květinu. „Budou se jí líbit," řekl nadšeně, když pohlédl na květinu. Jeho slova ho potěšila a vykouzlila mu úsměv na tváři. Vždy mu udělalo radost, když zákazníci dokázali ocenit jeho odvedenou práci a vášeň pro květiny. Mladík pak už jen zaplatil a společně s květinou, jež přišel koupit pro svou dívenku, odešel. V květinářství však ve frontě čekali další muži, jež si také přišli pro květinu pro svou drahou polovičku jako předchozí mladík, a tak Won-Woo nezaváhal ani vteřinu a už vázal další květinu na přání. A i přestože ho nohy, na kterých stál už od rána, bolely ani na chvilku nepomyslel, že by jediného zákazníka nechal odejít s prázdnou.

Když za dalším zákazníkem bouchly dveře, Won-Woo si uvědomil, že už tu nikdo není. Květinářství tak najednou zelo prázdnotou a rozléhalo se jím hrobové ticho. Nebylo tak divu, že si Won-Woo úlevně oddychl a posadil se konečně po několika hodinách na židli. Popadl ze stolu hrnek a napil se pár doušků studené kávy, jež od rána nestihl ještě ani vypít. Bolestivě si pak promnul ruce a úlevně si oddychl, když si mohl na chvilku odpočinout. Byly teprve tři hodiny odpoledne a Woo tak moc dobře věděl, že ještě několik zákazníků určitě přijde, než zavře. Jeho pauza nebyla nijak dlouhá, když cinkl zvonek u dveří a do květinářství přišel nový zákazník. Woo byl tak ihned na nohou a s úsměvem vítal příchozího.

Byl to vysoký mladík elegantně oblečený v tmavě modrém obleku. Černo černé vlasy, jež se mu na koních mírně vlnily mu padaly do jeho tmavých očí, kterými si těkavě prohlížel květinářství. „Přejete si?" řekl tázavě směrem k mladíkovi. Ten mu hned na to věnoval svůj pohled a Woo překvapeně vykulil oči. Nemohl uvěřit, zda vidí správně či ho jen jeho zrak klame. „Min-Gyu?" řekl nejistě směrem k tmavovlasému. „Ahoj Won-Woo," pozdravil ho mladík, jenž vypadal o něco méně překvapeně než on. Mezitím, co se Won-Woo, majitel květinářství, snažil vzpamatovat, mladík se na něj zářivě usmíval. „Co tady děláš?" otázal se Woo svého mladšího kamaráda z vysoké, kterého neviděl už víc jak tři roky.

Byla to už docela dost dlouhá doba, ale i přesto se mu vybavili všechny jejich společné vzpomínky, které na vysoké i předtím zažili a málo jich rozhodně nebylo. „Přišel jsem si koupit květiny nebo tu snad nejsem správně?" odvětil jakoby na tom přeci nebylo nic divného, což by možná i nebylo kdyby se tu tak náhle neobjevil po tolika letech. „Jo jsi... jen, co děláš tady v Changwon? Myslel jsem, že js-" „Přiletěl jsem se podívat, jak se tu máte...," vysvětlil dřív aniž by Woo stihl říct víc. „Aha," přikývl chápavě. A i přestože to znělo logicky, Won-Woo stále nebyl schopný pobrat, že je to opravdu Min-Gyu, jenž stojí přímo předtím. Tři dlouhé roky se neviděli a teď se tu náhle objevil jakoby se nic nedělo.

Na jazyku ho svrběly všelijaké otázky ohledně Ameriky, kam se kvůli studiu tehdy jeho mladší kamarád rozhodl odletět, ale nakonec se na nic z toho nezeptal. Květinářstvím se tak rozlétalo trapné ticho, mezitím co ti dva na sebe jen mlčky hleděli. „Noo a jaké máš tedy přání?" otázal se nakonec Woo, když si uvědomil, že si vlastně přišel pro květinu. „Mám téměř vše... růže, lilie, karafiáty, chryzantémy i gerbery..." zmínil jen některé z květin a rukou pokynul směrem, kde byly všechny volně vystavené ve vázách s vodou. Mladší se na ně zaujatě pohlédl a mlčky si je prohlédl. „Tak třeba tyhle čtyři růžové karafiáty a tyhle tři bílé chryzantémy," ukázal na květiny, jež ho nejvíce zaujaly.