Roses

1.

,,Posloucháš mě vůbec?" Nadzvedla jsem oči a uviděla Johna, který mi mával rukou před očima. Sotva jsem ho viděla, protože mi svítilo slunce do očí. Zakryla jsem si je a čekala co dalšího řekne. ,,Mohla by jsi mi konečně říct, jestli teda půjdeš s námi k tomu jezeru nebo zase něco máš?" To je celý John, snaží se mě už přes půl rok přesvědčit o tom, že něco mezi námi jiskří. Ano je hezký a taky i milý, ale mezi námi by nemělo být nic víc než jen přátelství. Známe se už od školky, naše rodina má úžasný vztah a taky proto maminka by byla strašně ráda, kdyby jsme se s Johnym dali dohromady, ale chápe že k němu nic necítím.

,,Co si myslíš, že řeknu?" upustila jsem ruku tak, aby mě obklopily pramínky paprsků a lehla si na lavičku.

,,Rose, víš že by se nic nestalo, kdyby jsi aspoň jednou zašla se mnou a s kamarády ven? Pořád trčíš doma jak..."

,,Jak?" pohleděla jsem na jeho tvář, čekala jsem na jeho odpověď. Ano, sedím pořád doma, ale mám pro to své důvody.

,,Prosím... Jenom na noc, aspoň jednou za život si užiješ." Řekl to s takovou hrdostí, že jsem měla sto chutí mu jednu vrazit.

,,Ty máš takové štěstí, že tě mám tak ráda." Okamžitě mě zvednul za pas a zatočil se mnou. Zasmála jsem se a on se začervenal, protože mi upadlo jedno ramínko dolů, upravila jsem si ho.

,,Ehm... Stavím se pro tebe v 6 večer." Ani jsem nestačila odpovědět a už byl pryč. Celou cestu domů jsem se musela usmívat s toho jak byl John šťastný. Zahnula jsem na poslední uličce a narazila na někoho.

,,Promiňte." uslyšela jsem za mými zády chraplavý hlas, nad kterým by se každé holce mohly prolomit nohy. Otočila jsem se, přede mnou stál kluk ve stejným věku jako já, měl na hlavě kapuci tak jsem sotva rozpoznávala jeho tvář.

,,Nemusíš mi vykat. Až tak stará nejsem." Zpod jeho kapuce jsem viděla jak se usmál, už mi na to neodpověděl a kráčel si zase svým směrem. Udělala jsem to samé a ani ne za minutu jsem byla doma, spíše ve vile. Uviděla jsem jak náš zahradník stříhá křoví a mává na mě. Zamávala jsem mu na zpět a vybírala klíče s tašky, ani jsem nestačila ho strčit do zámku, někdo otevřel dveře a narazil na mě. Zase.

Uhla jsem taťkovi a zeptala se ho ,,Kampak tak spěcháš?" Většinou o téhle době spí v obýváku při televizi, kterou mu vždy vypnu a potom si stěžuje . Pocházím s velké a bohaté rodiny, proto máme vilu, své vlastní uklízečky a zahradníka. Nikdy jsem ale nepochopila proč nemáme svou vlastní kuchařku. Mamka mě párkrát učila vařit, ale vždy to dopadlo, že se naštvala a dodělala to sama. Táta má svou vlastní firmu s mamkou, ta tam hlavně píše své knížky , jenže ta jejich "úžasná" firma je míle daleko od našeho města tak je moc často nevídávám. Na jednu stranu je to super, být sama doma nemuset poslouchat hádky rodičů, poslouchat hudbu hlasitě jak chci. 

,,Potřebují mě v práci, přijdu pozdě. Pa zlatíčko." řekl jak si nasedal do auta. Někdy mi připadá, že má radši práci než nás. Zahnala jsem tu myšlenku a vešla domů. Někdy si tady nepřipadám jako doma, spíše mi to připadá jako palác, ve kterém se jde lehce ztratit, jenže jako malá jsem si hrávala na schovávanou tak vím každý kousek domu. Rychle jsem vyběhla po schodech do pokoje, odložila si tam věci a šla se osprchovat. Mokré vlasy jsem si usušila a nakrémovala si obličej, v županu jsem šla do kuchyně pro limonádu. Uviděla jsem mamku jak sedí při pultu a čeká až se ji udělá káva. Objala jsem ji zezadu a dala pusu na hlavu.

,,Taky tě ráda vidím." Zahihňala se a na cinknutí vstala a vzala si svou hotovou kávu, já jsem mezi tím vypila celou skleničku limonády a přisedla si k ní.