𝓑𝓪𝓭 𝓚

Co to je?

Další den ráno jsem se probudila. Bylo to jako každé ráno. Posadila jsem se na posteli a protáhla se. Pak jsem se zvedla z postele a sedla jsem si ke svému stolku, kde mám různý makeup a hlavně hřeben.

Vzala jsem ho do ruky a podívala jsem se na sebe do zrcadla. A v tu chvíli jsem myslela že jsem snad v noční můře. Promnula jsem si oči, ale to  nepomohlo.

Já jsem měla červené vlasy? Co se to se mnou k sakru děje? Zeptala jsem se sama sebe. Vůbec jsme nevěděla co se děje. Tak jsem si ty vlasy rychle zapletala do copu vzala si na sebe mikinu a kapuci jsme si přetáhla přes hlavu.

Zvedla jsem se že židle a vešla do společenské místnosti. A hned jsem toho začala litovat protože tam seděli všichni. Neboli Val, Vox, Velvette a Angel. No doprdele to si snad ze mě už tam nahoře dělá srandu ne? Řekla jsem si pro sebe. Zavřela jsem za sebou dveře do mého pokoje a šla si sednout do křesla, které bylo v rohu místnosti, abych byla od nich co nejdál. Neměla jsem náladu se s nimi bavit a už vůbec jsem nechtěla, aby si všimli mých vlasů, které jsem schovávala pod kapucí.

Odemkla jsem mobil a hned na to mi přišla zpráva od Velvette.

Velvette:Co se děje?

Jen jsem zvedla obličej od obrazovky a podívala jsem se na ni výrazem to myslíš vážně? Jen se na mě podívala a pak znovu něco horlivě ťukala do mobilu. Zavrněl mi mobil a na obrazovce jsem měla další zprávu od Velvette. Podívala jsem se na ni.

Velvette: Víš že se mi můžeš svěřit se vším.

Jen jsem mobil vypla a šla jsem k oknu, kde jsem se kochala výhledem na město. Bylo to zvláštní po tak dlouhé době něco cítit i když to zatím byly jen záporné emoce a pocity. Uslyšela jsme jak se někdo zvedá z pohovky a jde směrem ke mně, nevěnovala jsem mu pozornost a dál se dívala na rušné ulice města Pentagram.

Někdo mi opatrně stáhl kapuci a všichni v minulosti až na mě zalapali po dechu.
,, Co...co to je? " zeptal se hlas Voxe.
Jen jsem se k němu otočila a zkřížila jsem ruce na hrudi.

,, Emm... Vlasy?" řekla jsem a nadzvedla jsem jedno obočí.

,, To vidím, ale proč je máš červené, ještě včera jsi je měla hnědé. "řekl Vox.

,, Páni ty se o mě zajímáš? Co se stalo? " řekla jsem, protočila jsem oči a zkřížila jsem ruce na hrudi a dál jsem na něj zírala kamenným výrazem ve tváři.

,, Nedej že sebe tvrďáka jen proto že se ti někdo snaží pomoct~" řekl a dal mi ruku na rameno a povzbudivě mi ho stiskl. Jen jsem se podívala na jeho ruku a nic jsme neřekla.
Jemně se na mě usmál a pak si šel zpátky sednout.

Chvilku jsem stala u okna a přemýšlela nad tím co řekl. Pak jsem se vzpamatoval a chtěla jsem si jít do pokoje pro mikinu a jít se projít, ale u pohovky mě Val chytil za zápěstí. Jen jsem se na něj rychle otočila a dívala jsem se na něj se strachem v očích.
,,V-Valentino okamžitě mě pust." řekla jsem rozklepaným hlasem. Valentino se usmála a za ruku si mě k sobě přitáhl. Dal mi ruku na tvář a pohladil mi ji. Pod jeho dotekem jsem ucukla.
Val si toho všiml a po tváři se mu rozlezel šibalský úsměv. Pustil mě a já jsem šla rychlím krokem do pokoje, kde jsem si vzala mikinu a vyšla z pokoje.

Nikomu jsme nic neřekla i když jsem slyšela že na mě volali a ptali se kam jdu. U dveří jsem se zastavila a jen jsem se na ně přes rameno podívala.
,, Někam kde mě nikdo nenajde..."řekla jsem tajemně a vyšla jsem ze společenské místnosti. Dala jsem si kapuci na hlavu a vyšla jsem z budovi na ulici.

Dala jsme si ruce do kapes od mikiny a dívala se na zem. Chodila jsem různě po uličkách města až jsem se dostala do jeho temnější části. Nikdy se mi tu moc nelíbilo, ale potřebovala jsem si pročistit hlavu, takže jsem šla po chodníku dál.

Okolo mně procházeli démoni všeho druhu. A jen si mě měřili vražedným pohledem a já jim pohled oplácela. Objevila jsem se v uličkách, kde byla sem tam skupinka démonů. Najednou mi někdo zakryl pusu rukou a táhl mě do uličky. Hodil mě o zeď a mě spadla kapuce z hlavy. Zakašlala jsem a pomalu se zbírala ze země. Jen jsem se podívala na svého nepřítele a postavila jsem se.

,, Co chceš?" vyštěkla jsem na něj, když jsem stala celou váhou na nohách.

,, Tebe~" řekl a rozběhl se proti mně. Jan tak tak jsem uhla na stranu, aby mě nepřirazil ke zdi. Vytáhla jsem si z kapsy u teplaku kapesní nůž a držela ho za zády, aby o něm demon nevěděl. Když se vzpamatoval znovu  se proti mně rozběhl. Byl pár centimetrů ode mně a chtěl mě chytit pod krkem. Řízla jsem ho hluboko do zápěstí až jsem i na rukách měla kapičky jeho krve, rychle jsem utíkala pryč z uličky.

Pochvilce jsem zahla za roh ulice, ale objevil se tam další démon a šel proti mně. Otočila jsem se a běžela jsem zpátky, ale objevil se přede mnou ten první demon. Otočila jsem se a chtěla jsem běžet zpátky, ale objevil se tam ten druhý demon.

,, A doprdele." řekla jsem si a snažila jsem se najít volnou cestu. Najednou se k nám začali blížit další démoni. Obklíčili mně a všichni se na mě šibalsky smáli. Já jsem koukala po cestě ven. Uprostřed jejich kruhu jsem se točila jak holub na báni a snažila jsem se být nepředvídatelná. Což mi nevišlo jeden z démonů mě chytil za ruce a svázal mi je za záda. Snažila jsem se s těch provazu dostat, ale byly hodně pevně utažené. Další démon mi podkopl nohy a já jsem skončila na zemi. Rychle jsem se posadila alespoň do dřepu, ale bylo to k ničemu, hned jsem spadla na kolena.

Byla jsem v koncích, nevěděla jsem, co dělat. Najednou mi někdo škubl silou za vlasy a já spadla k zemi na záda. Viděla jsem nebe a pak i obličeje démonů, kteří se na mě koukali. Jen jsem na ně zavrčela.

,,Být tebou moc bych si nedovoloval. Nejsi v pozici kdy je to pro tebe výhodné." řekl jeden z démonů a tím mě ještě víc rochodil a naštval zároveň.

Nějaký další demon mě chytil pod krkem a vyzvedl mě do vzduchu. Začala jsem lapat po kyslíku, škubala jsem sebou, aby alespoň malinko povolil stisk, ale nic se nestalo.
Panikařila jsem. Najednou jsem ucítila bolest na předloktí. Byla to ostrá a bodavá bolest. Zakřičela jsem a ten demon, který mě držel pod krkem mnou hodil o zem a já jsem začala mít mžitky před očima.

Panebože jestli něco neudělám tak mě zabijou řekla jsem si pro sebe. Někdo mně znovu udeřil, tentokrat přes žebera. Zakřičela jsem bolestí. Byla jsem tak naštvaná tolik mě naplňoval adrenalin, že jsem si myslela že zachvilku vybouchnu. Pomalu jsem se začala zbírat ze země. Démoni na mě jen koukali a já na ně taky, ale pohledem, který zabíjel. Ucítila jsem jak mě zpaluje vztek a jak mě naplňuje.

Najendou mi povolili provazy a na dlaních se mi objevil plamen....červený plamen. Podívala jsem se na ně a usmála se. Démoni se jen začali smát a shromáždili se přede mnou, asi aby viděli co se stane. Jen jsem se zasmála nazpátek protože tím mi opravdu ulehčili práci.

Zavřela jsem oči a pak jsem je otevřela,  měla jsem je černé. Démonům zmizel úsměv z tváře a tak jsem dala dlaně k sobě a pak je začala pomalu oddalovat. Začala se mi mezi nimi tvořit červenočerná koule. Jen jsem se usmála a poslala jsem ji na ně. Démoni začali utíkat a já jsem se smála jak psichopat, ale najednou se mi začaly dělat mžitky před očima a cítila jsem jak padám k zemi...