Hokejová slečinka

Aréna

Skončila škola a jako vždy sedím v Aréně na tréninku a pozoruji toho kluka. Kluka, co má tak zářivě modré oči, že když je uvidíš jednou, už na ně nikdy nezapomeneš. Nevím, jak dlouho tu sedím, ale stále se snažím soustředit jen na něj. Pozoruji, jak se bruslí odráží od ledové plochy a za sebou zanechává čáry, čáry toho, že tu byl.
Když dá gól a mžikem oka zavadí o mě, srdce mi jednohlasně vypovídá službu. Dech se mi zrychlí natolik, že mám pocit, že mi shoří plíce. Pro něj to byla vteřina, ale pro mě to byly hodiny .
Z mého světa mě vytrhne krutá realita, když zastaví u mantinelu a políbí tu dlouhovlasou blondýnu, co se tam nakrucuje, aby získala jeho pozornost. Pozoruji, jak od ní zase odjíždí bez zájmu, že na něj křičí za jeho zády. Tak to je přesně on, nikdo a nic ho nerozhodí, ani nezíská srdce slavného Deyna Artemise.
Po tréninku se snažím nenápadně vypařit z tribuny, ale já ubožačka, co jsem si myslela. Scházím schody, když jeden z nich vynechám a sesypu se jak pytel brambor. Na tvářích se mi rozvine červeň, když vycítím pohledy celého hokejového týmu, co byl právě na cestě do šaten. " kurva " zasyčím, když zvednu hlavu a podívám se na ně, z davu se najednou natáhne ruka. Na chvíli se zarazím, když si uvědomím, že je to 19 # Deyn. Ležím tu na zemi, jak idiotka a koukám na nataženou ruku kluka, kterým jsem posedlá, pozoruju jeho oči, které jsou upřené do těch mých. Dva kluci mě vezmou za ramena a zvednou mě Posadí mě na lavičku na střídačce.
" Jsi v pořádku? " Ptá se mě, většina kluků už zašla do šatny, zbyl tu jen Deyn a ti dva, co mě zvedali. " Haloo! ! " mává mi Deyn rukou před obličejem " hmm? " Zamručím a zvednu k němu oči " žiješ vůbec? "... "ehh jo jsem v pohodě " Chytnu se za hlavu "sss sakra" zasyčím až teď si uvědomím že jsem se praštila do hlavy, před očima mi problikavá černo. Než si uvědomím co všechno se děje kolem mě, už padám z lavičky na zem.

...

Z těžka pootevírám oči co to jen jde, jenže ten záblesk světla mě zase donutí je zavřít. Chvíli mžourám a dávám si ruce před tvář, než se konečně zvládnu podívat a zjistit holý fakt, že ležím na nemocničním lůžku.
V hlavě mi bodá nesnesitelná bolest, kterou nemůžu vydržet. Po tváři mi začnou stékat slzy oči sevřu v bolesti hlavu ponořím hlouběji do polštáře a snažím se přebít tu nesnesitelnou bolest, přemýšlením o všem možném.
    Nejspíš jsem usnula protože mě probudil dotek na mé ruce, v pokoji už byla tma a vedle mé postele spala na křesle máma, svírající mojí ruku. Vymámila jsem se ze sevření a posadila jsem, jenže mě jakýsi pocit zase stáhnul zpátky, tak už jsem se nesnažila a ležela dokud mi víčka ztěžka neklesa.

...

V noci mě probudil hluk doktorů, co sem přivezli další holku. Nemohla jsem dlouho usnout. Nad ránem se mi to povedlo, ale ani tak toho nemám moc naspáno.

Čas: 7:39
Ranní vizita dopadla v pohodě, už jsem se dokonce cítila že mám chuť zase žít.  "Panebože, panebože" v hlavě se mi promítá jen to, že mě museli všichni vidět rozplácnutou na zemi, když se mi to stalo. " Viděl tě i on... jak ležíš na zemi ... to on tě odvezl do nemocnice..." ukončím své neúprosné myšlenky a vyjdu z koupelny, přímo na pokoj kde už sedí máma s mými věcmi, přichystaná odejít domů stejně jako já.

Čas: 9:30
Odcházím z nemocnice s jednoznačnými pokyny... žádná škola minimálně týden, žádná námaha a jen odpočinek, hlavně žádný hluk. Což myslím že v klidu zvládnu až na to žeeee...

Čas: 11:20
"Gooooool" křičím na naše kluky co právě skórovali. Zábalená dekou se posadím a koukám dál na zápas.
Ostatní holky co jsou tu se mnou jednohlasně křičí a snaží se co nejvíce podpořit tým.

Čas: 12:50
Prohráli jsme na nájezdech 3:4 to ale nevadí. S holkama jsme se vydaly směrem k východu, mezitím kluci vycházeli do šaten.
     " Lexy, dělej, jdi za ním, vždyť na tebe mávnul !" křičí na mě holky. Podívám se směrem jako ony a stojí tam Deyn. Se sebevědomím si to k němu nakráčím... když už chci něco říct tak mě zarazí "Co tu děláš??"
Trochu mě ta otázka překvapí, ale  nenechám se rozhodit. " co by? Fandím" zamávám mu barevnou vlaječkou před obličejem "Ještě před pár dny jsi tu ležela a nevnímala"
" No, mě jen tak nic nedostane" úsměju se na něj a otočím se k odchodu. Jeho ruka mě popadne za rameno a stáhne k sobě " Co děláš" zakřičím na něj. "Tohle na mě nezkoušej holčičko" zašeptá mi ze zadu do ucha. Po celém těle se mi rozlije horko, všechny chlupy na těle se mi zježí. Pustí ze mě svoji ruku a otočí mě " Natáhne ruku" já natáhnu tu svojí. Otevře dlaň a vypadne z ní hokejový puk. Na chvíli se mi zadívá do očí, ve kterých se začnu utápět tak oceánově krásná modř. " Jdi domů odpočívat" otočí se a odejde, já jen koukám před sebe, jak zachází do šatny. Kouknu na puk, co držím v ruce, dvakrát po něm přejedu palcem a rychle schovám do kapsy. Odejdu.

Řekla jsem holkám že mi není dobře, tak mě doprovodili domů a já si šla opravdu lehnout. V hlavě mi začalo hlasitě dunit, zavřela jsem oči a usnula.
   Vzbudila jsem se když už venku byla  docela tma, protáhla jsem se a zapnula notebook. Vyskočila mi tam jedna žádost se zprávou. Rozkliknu zprávu a s otevřenou pusou zírám na obrazovku.
Rychle zaklapnu Notebook a běžím k oknu, rychle ho zavřu a běžím dolů ke dveřím je zamknout.
"Panebože..." ruce se mi klepou, běhám po celém domě a kontroluju každé okno a dveře. 
    "Co to má sakra byt" křičím přes celý dům. Přes celou Kuchyň se rozezní zvonek. Celá stuhnu a jdu pomalu ke dveřím otevřít.
"LEXY!! PRO BOHA" slyším křičet mámu venku. Úlevou si oddechnu a odemnku dveře "bože si v pořádku??" Chytí mě máma starostlivě za tváře. Vidím na ni jak ji to rozrušilo " ehhh... jo mami jsem v pohodě já jen... to je jedno spala jsem " jde vidět že i máma se už trošku uklidnila. Pomůžu mámě s přípravou večeře a pak ji v obýváku u telky sníme. Hodně jsme se večer nasmáli, už dlouho jsme neměli tak pohodový večer jen my dvě.
    Usnula jsem s mámou na gauči no ale když jsem se ráno vzbudila už tu nebyla. Z mého polospánku mě vzbudí zvonění mého mobilu. Zamžourám na displej a zvednu hovor.
   " Dobré ráno" ozve se z mobilu " kdo je tam"??? "Marcus?"už mi ten mužský hlas začal být povědomí. " je ahoj Marcusi"
"ahoj Lexy, jak ti je?"
" už mnohem lépe, díky"
Nějakou dobu jsme spolu volali, než jsem to zavěsila, protože mi došlo, co se včera vlastně stalo... "kurva" zasyčím, začnu hledat tu zprávu, ale nikde není... "to není možný, vždyť to tu včera bylo!!" Rozklepou se mi ruce ... ta fotka tu musí být  ... byla jsem to já..... já, jak jsem včera odpoledne spala...

Budu ráda za jakýkoliv ohlasy co zlepšit. ♡