Sázka

Velký trapas

Myslím, že jsem se na začátku zapomněla představit. Mám tmavě hnědé vlasy a hnědé oči. Jmenuji se Iris Adison a je mi 12 let. Mám narozeniny v srpnu, proto jsem taky nejmladší ze třídy. Bydlím v Hluboké nad Vltavou. Chtěla bych být zubařkou, protože už od dětství jsem si hrála s takovými věcmi A teď zpátky k příběhu...

...

O týden později se nový kluk jménem Nick začal bavit s kluky ze třídy. Jeho jméno jsem nevěděla, zeptala jsem se jednoho z jeho nových přátel, protože na mě pořád nechtěl promluvit.

Začali jsme se učit a na příštítí týden nám oznámili snad 5 testů... ,,Vždyť jsme ve škole jen týden!" Zvolala jsem. Všichni se mnou souhlasili.

Učitelka řekla, že na tom nesejde, a že to budeme psát i tak. Všichni na učitelku vrhli naštvaný pohled, až na Nicka. On jediný byl ze třídy odlišný, tvářil se tak šťastně, když nám oznámila, že budeme psát testy. Začalo mi připadat, že je to šprt. Ale vzhledově byl strašně hezký!

Týden s psanín testů byl za námi. Snad všichni dostali dvojky nebo trojky, protože to bylo těžší než minulý rok, Nick ake dostal samé jedničky.

Najednou se s ním kluci přestali bavit. Všichni si mysleli, že je šprt. Jeho úsměv znenadání zmizel. Bylo mi ho strašně líto.

Jeden den, byl to pátek, myslím, jsem se ho zeptala jestli se mnou nepůjde ven, nebo mi alespoň nedá číslo. ,,Přestaň mě už otravovat! Nezajímáš mě, to snad nevidíš?!" Zařval.

Byla jsem v šoku. Lekla jsem se a všichni se na nás podívali. Tohle byla moje nejtrapnější chvíle života.

Se slzami v očích jsem běžela na záchod. Zrovna zvonilo na hodinu, ale já se nemohla hnout, prostě to nešlo. Stála jsem před zrcadlem a koukala jak mám opuchlé oči. Strávila jsem tam dobrých 40 minut.

Nickovo pohled...

Jen jsem koukal jak běží se slzami v očích na záchod. V tu chvíli mi došlo, jak mi chtěla zlepšit náladu a hodně se o mě zajímala. Bylo mi ji hodně líto. Ale přece jenom jsme se znali ze školky a udělala mi jednu věc kterou ji nikdy neodpustím. Vypadalo to jako by si mě nepamatovala, jen se snažila mě přivést do kolektivu.

V tu dobu, co odběhla na záchod, jsem chtěl za ní běžet bez ohledu na to, že je to holčičí záchod.

Ale zazvonilo, tak jsem šel do třídy. Všichni kluci na mě koukali jako na nějakého hrdinu, že šprt dokáže holku odmítnout. Ale já se tak vůbec necítil, protože mi jí bylo líto.

Když zazvonilo na přestávku Ilsa se vrátila do třídy, ale já na ni neměl odvahu promluvit a ani ona nevypadala, že by chtěla si povídat semnou.

Ilsiny pohled...

Poté, co jsem přišla z toalety, tak jsem jen přežívala s nepříjemným pocitem, byla poslední hodina. Cítila jsem jak se na mě všichni dívají, ale já se upřeně dívala na učitelku.

Šli jsme na oběd. Vypadalo to, že se drby rozšířily. Všichni v jídelně mě pozorovali, dokonce i učitelé. Bylo ticho. Vzala jsem si oběd a hned ho dala na odkládací pult. Neměla jsem si chuť ani sednout k nějakému stolu.

Utíkala jsem se rychle převléct ke skříňkám a jela busem domů.

Doma jsem vše řekla mamace ,,Zlato neboj, chápu do čeho ses namočila. Napíšu ti omluvenku na celý týden. Snad na to zapomenou." Odpověděla.

Tato kapitola je kratší a stala se tam pouze jedna věc. Ale během týdne co je Iris doma se začnou dít strašné věci. Doopravdy mi je 14 let, ale Iris jsem plánovala udělat mladší. Tento příběh jsem inspirovala ze svého a mé kamarádky života.