Posedlost

Hrozný den

„akce se kvůli nemoci Moona a Nudličky přesouvá na 10.3.2024" jen co jsem uviděla tuto větu mi spadl kartáček z pusy a z očí mi vyrojily slzy... vyplivla jsem zubní pastu a utekla zpátky do pokoje.
Sedla jsem si ke skříni a obejmula plyšového medvídka, a říkám si: „až za půl roku?!" Měla jsem chuť se zamknout do pokoje a s nikým nemluvit... Je těžké vysvětlit jak moc mě to mrzí a co pro mě samo znamená ale vím že ho mám neskutečně ráda a potřebuju si s ním aespoň napsat.. já nevím možná je to jenom v mojí hlavě a možná jsem úplný blázen, ale jà ho asi MILUJU :]... je to pro mě strašně těžké popsat ale líbí se mi už dlouho ale až teď si to připouštím🥲 Potřebuju ho mít vedle sebe ale nevím jak🥹 ještě nikdy mi nenapsal ani nerepostl Edit nebo tak, jako ostatním... Ted' to bude pro mě hodně těžký se s tím vypořádat.  Ani nevím jestli budu moct za toho půl roku na tu akci jet.. Proč se tohle děje zrovna mě?!.. ještě docela dlouho jsem tam seděla a přemýšlela a tak no... no nakonec jsem se zvedla a šla na Snídani.
Táta už stál za plotnou a smažil vejce „ dobré ráno! Vyspali jsme se dneska do růžova?" Pozdravil mě táta. „asi jo.." odpověděla jsem mu smutně. Usmažené vajíčka naservíroval na talíř, posunul je mým směrem, a zeptal se: „Co se děje??" Chtěla jsem mu říct že se akce přesouvá ale vim ze kdybych o tom začala mluvit tak bych se zase rozbrečela. „nee nic jenom se mi nechtělo vstávat" odpověděla jsem a pustila jsem se do jídla. „ to mě také ne ale namotivovalo mě to, že jdu dneska na rande!" NA RANDE?! Si dělá srandu ne?! Pro vysvětlení, moje máma mi umřela krátce po mých čtrnáctých narozeninách. Za 2 měsíce to bude rok co umřela, a teď jde na RANDE?! Kámo tak dnešek už nemůže být horší. „Jo tak to ti držím palce" odpověděla jsem mu s křečovým úsměvem ve tváři. „ty nejsi šťastná? No chápu to, ještě aby si byla. Vím je to těžké, ale nejde to, nechci se trápit věčně... snad to chápeš." Řekl mi a také se pustil do jídla.
Po jídle jsme si sedli na gauč a dívali se na nějaký nový film co byl asi před měsícem v kinech.
Odpoledne:
Film byl fakt dobrý, a taky jsme si s tátou dobře popovídali. „ Tak Jo jdu se chystat broskvičko." Oznámil mi a odešel do ložnice. Já jsem zůstala na gauči a pustila jsem si na mobilu Samovo nové video, potřebovala jsem se od toho všeho odreagovat. A navíc se mi stýská po mámě... Je to už sice dlouho od jejího úmrtí ale i tak to pořád bolí. Říká se že čas rány zahojí ale v mém případě to moc nefunguje... Samo mi vždycky pomáhá když mi je nejhůř. Já jsem jím doslova posedlá jeho fotky a plakáty zdobí moje zdi pokoje a v neposlední řadě taky moji galerii v mobilu... každá holka v mém věku má nějakého idola. Někdo má Mattema, Sibiřana, creepa nebo dokonce Duklocka, a já mám Samka. Jak tak přemýšlím tak by se mnou do toho Brna mohla jet nějaká fanpage, viděla jsem že hodně fp jdou. Mohla bych se jich zeptat jestli by se mnou jeli... „Sáro už vycházím! Zamkni za mnou!" „Joo nebooj." „a drž mi palce!" „jasně držím!" Už jsem toho moc nedělala Když táta odešel, samozřejmě jsem počítala s tím že přijde pozdě. Udělala jsem si popcorn, zalezla si do postele a šla jsem editovat, jako kulisu jsem si pustila starší videa kde byl i Jožik. Po pár hodinách editování jsem konečně vydala Edit a namířila jsem si to do kuchyně. Dala jsem prázdnou misku do dřezu a napustila si sklenici vody. Vrátila jsem se do pokoje a lehla si do postele. Ještě chvíli jsem se dívala na tik toky ale krátce na to jsem usnula...