MIRA :
Teď už jen nenápadně otevřít okno aaaa. ,,Miro!"
A sakra, skousnu si spodní ret a pomalu otáčím hlavou ke dveřím svého pokoje ve kterých stojí rozzlobená teta. ,,Co jsme si říkali o těhlech tvých nočních výpravách?!" Hlava mi zajede mezi ramena ,,že se už nebudou opakovat?" ,,A když si to tedy takhle krásně pamatuješ, řekneš mi kam to jako jdeš?" Sakra nahodila vyjednávacorozzlobený tón to není dobrý. ,,Já já se jen chtěla nadejchat čerstvýho vzduchu." Sakra na to mi neskočí.
,,A proto lezeš po parapetu v botech a batohem na zádech?" Založí si ruce na prsou a zvedne jedno obočí. Neskočila na to.
Seskočím z parapetu a jedním pohybem zavřu okno. ,,No ale když už seš vzhůru chtěli bychom si se strejdou s tebou promluvit. Tón jejího hlasu je už celkem na normálu, takže o moje vycházky asi nepůjde. Proklouznu tiše kolem ní a seběhnu schody do kuchyně, kde už u stolu sedí strejda s šálkem kávy v ruce.
Nikdy jsem nepochopila proč pije kávu až večer, ale asi mu to pomáhá se spaním. Nevrle s sebou plácnu na židli naproti něj a podepřu si hlavu rukou, na znamení protestu. Teta přede mě postaví hrníček s kouřícím kakaem a posadí se vedle strejdy. Popadnu lžičku a začnu s ní nezaujatě míchat kakao.
Strejda si odkašle ,,máme pro tebe novinku."
Obrátím na něho pohled. ,,Víš jak jsme měli jet, na ten týden do Anglie?" Přikývnu, však už se nemůžu dočkat, budu mít celý týden jen pro sebe. ,,Tak, nastala menší změna." ,,Jen mi prosím neříkejte že se to zrušilo, já už mám plány co tu budu dělat a navíc jste se na tu služebku tak těšili!"
,,No tak prr Miro." ,,Neboj, na tu služební cestu jedeme, ale svoje plány asi stejně budeš muset zrušit." Vrhnu na tetu nechápavý pohled. ,,Víš" slova se znovu chopí strejda ,,protáhlo se to" Napětí v místnosti by se dalo krájet.
"Na dva měsíce, takže tu nebudeme celé prázdniny a" ,,Vy tu nebudete celé prázdniny?" Nemůžu tomu uvěřit, budu mít pro sebe dva měsíce. Toho se dá tolik stihnout, budu moct chodit sprejovat jak se mi zachce, plavat k místnímu rybníku, nebo dokonce jezdit na skejtu jak dlouho budu chtít.
Počkat. Proud mých myšlenek se zarazí. Neříkala náhodou před chvílí teta, že budu muset svoje plány zrušit? ,,Jak jako zrušit plány? To mě tu zamknete, nebo co?" tikám mezi nima očima. ,,I kdybychom tě tu zamkli, tak by tě to tu neudrželo moc dlouho a proto budeš mít hlídání."
Celým mým tělem otřese zděšení. Hledám v jejich pohledu jakýkoli nepatrný náznak že je to jen vtip, ale nic nenacházím. Nádech a výdech Miro, třeba tě bude chodit jen kontrolovat sousedka, nebo taky ne.
,,Je mi už šestnáct jsem zodpovědná a dokážu se o sebe postarat nepotřebuju hlídání jako nějaký škvrně!" Vybuchnu. ,,No právě proto, že ti je pouze šestnáct, to hlídání potřebuješ! A kdybys byla zodpovědná jak o sobě tvrdíš, nelezla bys každou noc z okna, abys mohla posprejovat nějakej barák!"
Zdá se že teta taky vypěnila ale tentokrát to bez boje nevzdám, už už se nadechuju že jí vrátím úder, ale zasáhne do toho strejda. ,,Dámy, dámy zase se uklidněte a posaďte se." Až teď mi došlo, že vlastně stojím. Zase si sednu a založím ruce na prsou. ,,Tak a když jsme se teď tak pěkně všichni uklidnili, můžeme ti v klidu říct, kdo tě bude vlastně hlídat." A tím mi sebral vítr z plachet.
Myslela sem že teprve někoho budou hledat, ale nenapadlo mě že už někoho našli.
Hlavně ať to není babička Rose. Kdokoli jen ne babička Rose.
,,Jelikož se ta osoba vrací po dlouhé době do New Yorku a nemá kde bydlet." Co když se... ne to je blbost, určitě to bude někdo jinej.
,,A jelikož bude bydlet u nás, je výhodné využít její přítomnosti." Teď se odmlčel a čeká až se zeptám : A kdo to je? To dělá pořád a nejhorší na tom je, že mě to začíná bavit, ale to mu nikdy neřeknu.
,,Tak kdo to teda je?" Říká se moudřejší ustoupí a já nemám v plánu zapojovat mozek takhle pozdě večer, zvlášť když jsem pořád naštvaná. ,,Miro přijede tě sem hlídat, tvoje sestra."
Tak teď do mě asi uhodil blesk jak to semnou zatřáslo. Doufám že jsem se přeslechla a ta osoba nepřijede, ale pohled na tetu mi prozrazuje, že jsem bohužel slyšela správně.
Bohové proč nemohla přijet babička Rose se všema těma padesáti kočkama, smradem a umělou kyčlí.
Slyším někde v dálce rozhovor tety se strejdou. ,,Já ti říkala že bude v šoku!" ,,Ale stejně by se to dozvěděla, nevím jak sis to představovala, že to zjistí až se Elowen objeví ve dveřích?" ,,Ne že jí to řekneme postupně svojí sestru neviděla pět let a" ,,A právě proto že jsme jí neviděli tak dlouho se to musela dozvědět teď! Život jí nebude podávat nic po kouskách!" ,,Takže to mám brát jako přípravu na život?!" ,,Ano" ,,Potom si o té tvojí přípravě na život promluvíme Bene!"
Najednou se mojí ruky, dotkne nějaká další ,,Miro" ,,Třeba zjistíš, že není tak strašná a že si jste podobné."
,,Kdy přijede?" Ani nevím že ta slova vyšla z mých úst. ,,Dneska, nebo zítra." Říká to velmi pomalu jako by si nebyla jistá co udělám a dělá dobře, protože ani já si nejsem jistá co udělám.
,,Tin din" ozve se zvonek a ve mě se tím zvukem zvedne vlna nevolnosti.
,,Pojď třeba to nebude zas tak zlé." Zvednu se ze židle třeba má teta pravdu a ona bude, jiná... Dojdeme až ke dveřím kde už čeká strejda. Ani nevím, že tam došel. ,,Tak do toho otevři." Vrhnu na něj zoufalý pohled, proč si připadám jako dítě před kterým jsou vánoční dárky a už dopředu ví, že v nich jsou ponožky a ne tak vytoužené hračky.
Nadechnu se, a prudce rozevřu dveře. Vykoukne na mě rudý, pevně stažený drdol, zelené oči, kulaté brýle, falešný úsměv a růžový příšerně upnutý dámský kostýmek. Chytnu za kliku a dveře zase přibouchnu. Teta se spletla, je úplně stejná jako před pěti lety.
________________________________
Vítej čtenáři u mojí nové knížky. Doufám že tě příběh zaujal a ponoříš se do jeho tajů se mnou.
MIRA
ČTEŠ
Dvojí tvář
БоевикTaky znáte někoho tak otravného? Všem ve vašem okolí připadá úžasný jenom vy tu jeho úžasnost nevidíte? Tak přesně taková je moje starší sestra. Je dokonalá. Příšerně upnutý dámský kostýmek a drdol ze kterého jí nesmí vypadnout ani jeden vlas milá n...