Taky znáte někoho tak otravného?
Všem ve vašem okolí připadá úžasný jenom vy tu jeho úžasnost nevidíte?
Tak přesně taková je moje starší sestra. Je dokonalá. Příšerně upnutý dámský kostýmek a drdol ze kterého jí nesmí vypadnout ani jeden vlas milá n...
Opravdu nesnáším tyhle růžový šaty! Je to těsný a nepohodlný nechápu jak v tom někdo může vydržet dýl jak pět minut.
Otevřu kufr svého žlutého brouka, vytáhnu z něj růžový loďák. Rychle kouknu do zpětného zrcátka a zastrčím neposedný pramen zrzavých vlasů zpátky na své místo.
Zkouším se ještě usmát ale vznikne z toho jen podivný škleb. No jo úsměvy mi nikdy nešly na fingovat.
Nadzvednu kufr a překročím obrubník. Ale vážně jak v těhlech hadrech, může někdo dobrovolně chodit?
Poposunu si na nose brýle a chystám se zazvonit. Náhle se však ozve křik. Nerozumím slovům ale jde poznat, že se hádají dvě ženy. Nikde nikdo v dohledu, což znamená že se musejí hádat v domě. Pustím držadlo kufru a přilepím se na stěnu domu.
Nenápadně se posunuji až k oknu, ze kterého vychází i v tak pozdní hodině světlo. Rychle si podřepnu a v takové to nepohodlné pozici si zalezu pod parapet.
Teď je už rozumět hlasům lépe.
,,Je mi už šestnáct jsem zodpovědná a dokážu se o sebe postarat nepotřebuju hlídání jako nějaký škvrně!" ,,No právě proto že ti je pouze šestnáct, to hlídání potřebuješ! A kdybys byla zodpovědná jak o sobě tvrdíš, nelezla bys každou noc z okna abys mohla posprejovat nějakej barák!" ,,Dámy dámy zase se uklidněte a posaďte se."
Hovor v místnosti pomalu utichne, je slyšet jen mumlání.
Mistr Šu mi vždycky vytýkal mojí zvědavost a já si jí vytýkám taky, není dobrá pro to co dělám ale teď přeci nejsem v práci.
Natáhnu se a nakouknu do okna. U stolu sedí hnědovlasý vysoký muž, kterému kvete ve vlasech stříbro. Jeho tvář bych poznala kdekoli, jen má více vrásek.
Strejda Ben.
Usměju se, jak já ho zbožňovala, vždycky mi nosil natajno sušenky.
A zády ke mě stojí. Ano to je tetička Mary, ach jak ta taky za těch pět let zestárla. Moje milovaná tetička Mary.
Na chvíli si dovolím zavzpomínat.
Ale hned jsem opět ve střehu a přelétám pohledem po místnosti. Super nechali přemalovat kuchyň. To jsem ráda, ta červená byla strašná. Jinak se tu nic nezměnilo.
Hrudí se mi rozletí neznámý pocit tepla. Tu se ale teta pohne a já uvidím osůbku skrývající se za ní.
Bože, jak za těch pět let vyrostla, vypadá už tak dospěle.
Posmutním a položím ruku na sklo okenní tabulky. ,,Je mi to líto Miro." Zašeptám do tmy ,,Že mě tolik nenávidíš."
Stáhnu ruku z okna a rychle se kradu podél domu zpátky přede dveře, kde na mě čeká kufr. Zastrčím uvolněný pramen vlasů zpátky do drdolu a zazvoním.
,,Tin din" zvuk zvonku se rozlehl za dveřmi. Nejdřív se ozvaly těžké kroky. To je strejda. A pak dvojice měkčích kroků. To bude teta s Mirou.
Klika se ale náhle stáhla dolů. Dveře se otevřeli. A v nich stojí... Ach musím pořád žasnout, jak se za tu dobu změnila. Tmavé vlasy jí padají na ramena a modré oči se jí třpytí v záři světla z domu.
Slzy hrdosti se mi derou do očí, ale dokážu je potlačit. Připravím svůj úsměv, doufám že vypadá líp než v zrcátku mého autíčka.
Což zřejmě nevypadá, protože Mira hned přibouchne dveře div mi je nerozrazí o hlavu.
Dobře, tak to byl jeden z šedesáti devíti scénářů jak se mohla zachovat když se objevím na prahu. (To že mi přibouchne dveře před nosem byl dvacátý třetí.)
Nervózně si stáhnu lem šatů o kus níž. Dveře se znovu otvírají a tentokrát z nich vykoukne tetina ustaraná hlava. ,,Ahoj zlatíčko" prohlásí a pevně mě sevře do náruče.
Když se odtáhne, tak mě pohladí rukou po tváři. ,,Pojď dál přeci tu nebudeš mrznout!" To je celá ona venku je přes dvacet stupňů a ona se bojí abych nemrzla. Ušklíbnu se a vtáhnu kufr do domu.
Strejda sedící u stolu ke mě vzhlédne ,,no teda! Z tebe je ale krasavice!" Usměje se tím svým typickým úsměvem a sevře mě ve své medvědí náruči.
,,Eli nedáš si čaj?" Ozve se vzápětí z kuchyně. ,,Jo čaj by bodnul. Díky teto." A chvíli na to přede mnou stojí hrnek s vábně vonící tekutinou.
,,Víš Eli s Mary jsme ti moc vděční že tu budeš s Mirou, ale měla bys vědět že... no..."
Trpělivě čekám co ze strejdy vypadne, i když to vím. ,,Že si s tebou není tak blízká a" ,,strejdo, nemusíš říkat, že si semnou není blízká. Já vím že mě Mira nenávidí, a chápu i proč."
,,Možná kdybys před ní nehrála tu roli tak" ,,Ale já musím musím jí chránit" ,,Před čím Eli? Vždyť jsi jí ochránila když se stala ta nehoda, před čím jí chceš chránit teď?" ,,Je to trochu složitější, ale přestat s tím nemůžu." ,,A co děláš tak tajnýho? Že zmizíš na pět let. Vracíš se domů potlučená a unavená. Před svojí sestrou, si hraješ na královnu vesmíru i když seš úžasnej a skromnej člověk. Co děláš sakra tak moc velkýho, že to před námi skrýváš už čtrnáct let?!"
Vzhlédnu k tetě která se nade mnou tyčí, usměju se.
,,Teti, vždyť víš že jsem po smrti našich chodila na tu speciální školu, tak ta škola mi nabídla práci a já jí vzala, pět let jsem tam tvrdě pracovala a teď jsem si vzala dovolenou, abych mohla trávit čas s Mirou a vy dva letět do Londýna."
Musím sama sebe přesvědčovat, že je správné jim tohle říkat.
,,A potlučená jsem přišla jen jednou, a to jsem vám říkala že jsem spadla protože do mě omylem strčila Emma." Později jsem si pak dávala pozor a používala make-up. ,,Já vím že je to pro vás těžké, když se o nás musíte starat a já vám to moc neulechčuji. Takže si vemte po těch čtrnácti letech tu dovolenou a užite si to tam. Já se o Miru postarám."
Tentokrát to byla pravda a je vidět že jsem tetu dostala, ale její otázky neumlčela, někdy jim tu pravdu o sobě budu muset říct. Je pro mě těžké lhát svým blízkým, ale jedině tak je ochráním.
,,Takže Mira musí být do deseti v posteli, a večer nesmí chodit ven.
Když bude chtít může se jít přes den projít, ale zkontroluj jestli s sebou nemá sprej a do osmi musí být doma. Dva týdny ještě bude chodit do školy, takže jí tam ráno musíš odvézt."
Zbytek jsem už neslyšela. Jsem si stoprocentně jistá, že se mě Mira pokusí zbavit to se jí ale nepovede.
________________________________ Další kapitola za námi a spousta před námi. Doufám že se vám zatím příběh líbí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
