"Ahoj, jmenuju se Caroll Milsonová. Je mi 16 let a právě jsme se přestěhovali z Yorku. Em.. mám sestru a nevlastního bratra. Mám rozvedené rodiče a to je vše" řekla jsem a otočila se na učitelku Karfovou
"Dobře, běž si sednout" řekla to bez zájmu
"Tak Caroll Milsonová? " zeptal se
"Jo" řekla jsem stejně jak předchvílí učitelka
"Krásné jméno" usmál se
"Nenamáhej se" mrkla jsem na něj
"Proč jsi zlá? Člověk ti řekne kompliment a ty jsi hned zlá" urazil se, ale nechápu proč. Nechci s ním mít nic společného. Teda pro začátek.
"Protože s tebou" ukázala jsem na něj "Nechci mít nic společného" zase jsem mrkla
"Proč?" bože jak ten kluk mi leze na nervy
"Protože nechci" řekla jsem a zbytek hodiny jsem mu na nic neodpovídala. Celý den už mě neotravoval. Bylo to fajn.
"Hej Caroll.Caroll počkej" volal na mě Lukas, bože už zase..
"Co chceš?!" vyprskla jsem když jsme se na něj otočila
"Nic.Já jen jestli můžu jít s tebou na oběd" řekl a usmál se
"V žádném případě!" řekla jsem dost hnusně
"Ale však nevíš kde to tu je. Můžeš se tu zase ztratit"
"No a? Tak se ztratím. NIkdo mě stejně hledat nebude." posmutněla jsem, ale když jsme si vpoměla že tu je Lukas tak jsem se hned vzpamatovala a odešla. Kupodivu jsem jídelnu našla na první pokus. "Jo. Bod pro mě" šeptla jsem si pro sebe a šla do fronty. Když jsem dojedla odnesla jsem tác a šla ke skříňce. Tam jsem si vzala vak hodila do něj klíče a chtěla jí domů, ale někdo mě chytil za zápestí. Myslela jsem si že to je Lukas tak jsem řekla " Lukasi pusť mě. Už jednou jsem ti řekla že s tebou nic mít nechci"
"Já nejsem Lukas" řekl neznámí hlas a tak jsem se otočila
" A..a kdo jsi?" polkla jsem
"Jsem Markus" usmál se stejně jako ráno Lukas
"Tak mě pusť Markusi. Bolí to" sklopila jsem zrak na svoje zápěstí. Stisk začal povolovat až mě úplně pustil.
"Díky"
"Kampak jsi vyrazila slečinko?" škodolibě se usmál a přimáčkl mě na skříňky
"Domů. Pusť mě. Venku čeká bratr. Prosím"
"Fajn, ale příště ti to už nevyjde" mrkl a pustil mě. Já konečně šla po svých a on taky. No koho ještě nepoznám. "Co ti tak trvalo?" smál se Alex
"Ahoj Alexi, ale zdržel mě nejakej kluk" smála jsem se s ním
"Okey, tak jedem do Starbucksu?" vycedil ty jeho bílé zuby. Kdyby nebyl můj brácha tak bych po něm už vyjela
"Fajn, ale platíš ty" už jsem se smála jak retard
"Fájn, když jinak nedáš" řekl se smíchem a rozjel se
_______________________
"Dobrý den co si dáte?" zeptala se ta holku u pultu
" Dobrý já si dám Frappuccino a ty Caroll?
"Já si dám Karamelové Macchiato"
"Ještě něco?"
"Ne to bude všechno" řekl Alex a zaplatil
" Sebou nebo tady?"
"Tady " odpověděla jsem rychle
"Dobře tak já vám to přinesu. Běžte se posadit" řekla a ukázala rukou na volný stůl. Sedli jsme si a Alex spustil "Tak jak se ti líbilo první den v nové škole?" usmál se
"Ale až na to že mě Lukas s tim druhým otravovali tak fajn" úsměv jsem oplatila
"Tady je vaše objednávka" přišla ta holka i s tou objednávkou
"Děkujeme" řekl Alex
" A kdo je to ten Lukas?" šibalsky se usmál
"Nedělej tenhle obličej Alexi nebo na tebe vyliju to Macchiato" začla jsem se smát jak retard
" A.." odmlučela jsem se " Lukas.. to je jeden kluk co mě dovedl do třídy protože jsem se tam 3 krát ztratila. Ani bys nevěřil jak je ta škola velká!" rozhodila jsem rukama
"Ale věřil. Něco podobného mám já na škole" zasmál se. Alexovi je 20 ale chodí na vysokou. Jednou z něj bude doktor. Jsem na něj pyšná.
"Hej Carrol vnímáš?" smál se na mě Alex
"Oh promiň" nahodila jsem falešný úsměv
" No nic.. Jedem?"
"Jojo" usmála jsem se, zvedla se a šla k autu.
________
"Mami jsme doma" křikla jsem po domě
"Jo jsem v pracovně" křikla nazpět
"Dobře" křikla jsem zase
"Jdu do sprchy Alexi " mrkla jsem na něj
"Teď?" nadzvedl jedno obočí
"Jo?" odpověděla jsem mu stejným tónem a šla nahoru do pokoje k toaletce. Tam jsem se odmalovala vzala si pyžamo a namířila si to do koupelny.
___________
"Caroll, vylez už. Já se chci taky vykoupat" slyšela jsem Alexe
"Už jdu Alexi, dej mi 5 minut" křikla jsem na něj
"Okey" řekl a odešel. Vylezla jsem ze sprchy a oblékla se a odešla do pokoje. Tam jsem si vzala notebook a lehla si na postel. Najela jsem na facebook a koukla co je nového. Páni 15 novích žádostí o přátelství. "Oh mí spolužáci" byla jsem tak překvapená bože. "No nic jdu spát" zaklapla jsem notebook, zalezla pod peřinu, zhasla a ponořila se do říše snů.
_______
Ahoj tak je tady další část :') Omlouvám se za chyby :') Doufám že se vám bude líbit :')
-Kik
ČTEŠ
Never say never!
Fantasy"Nech mě být" "Ale noták. Uvidíš, že se ti to bude líbit" škodolibě se usmál "Nebude... Lukasi.. Prosím nech mě být." fňukla jsem " Nenechám" vyplázl jazyk a já věděla co se bude dít.
