Kapitola první - Cesta

24 4 1
                                    

Každé ráno bylo úplně stejné jako to předešlé... Jako kdybych žila v nekonečné smyčce.
Ráno jsem se probudila vstala z postele a vydala se k zrcadlu. Když jsem v něm uviděla svoji zeleno-modrou hřívu která mimochodem byla rozcuchaná jak vrabčí hnízdo málem jsem dostala infarkt. Rozhodla jsem se to neřešit a vydala jsem se ven. Ani jsem se nemusela ptát mámy byla totiž už zvyklá že jsem se každé ráno vytratila ven. Milovala jsem totiž přírodu a hlavně čerstvý vzduch. Když jsem vyšla ven pořádně jsem se nadechla a zase vydechla. Koukla jsem se do dálky a vydala se po prašné cestě která vedla z naší vesnice až do té druhé. Něco jako spojovací most. Tak nějak 5 kilometrů cesty. Ale byl víkend a ve vedlejší vesnici bydlí moje teta tak bych pak u ní mohla přespat. Cesta vedla lesem který jsem zbožňovala tak klidný a tichý les... Nemohl jsi se stratit nebyla tam žádná rozcestí a tak jsem se s chutí klopýtala dál. Neskutečně jsem se těšila ale převládal ve mě pocit nejistoty...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 02, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Wood ForestKde žijí příběhy. Začni objevovat