Každé ráno bylo úplně stejné jako to předešlé... Jako kdybych žila v nekonečné smyčce.
Ráno jsem se probudila vstala z postele a vydala se k zrcadlu. Když jsem v něm uviděla svoji zeleno-modrou hřívu která mimochodem byla rozcuchaná jak vrabčí hnízdo málem jsem dostala infarkt. Rozhodla jsem se to neřešit a vydala jsem se ven. Ani jsem se nemusela ptát mámy byla totiž už zvyklá že jsem se každé ráno vytratila ven. Milovala jsem totiž přírodu a hlavně čerstvý vzduch. Když jsem vyšla ven pořádně jsem se nadechla a zase vydechla. Koukla jsem se do dálky a vydala se po prašné cestě která vedla z naší vesnice až do té druhé. Něco jako spojovací most. Tak nějak 5 kilometrů cesty. Ale byl víkend a ve vedlejší vesnici bydlí moje teta tak bych pak u ní mohla přespat. Cesta vedla lesem který jsem zbožňovala tak klidný a tichý les... Nemohl jsi se stratit nebyla tam žádná rozcestí a tak jsem se s chutí klopýtala dál. Neskutečně jsem se těšila ale převládal ve mě pocit nejistoty...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
ČTEŠ
Wood Forest
FantasyOdfrkla jsem si. Ta rána mě pěkně odhodila. "Ach jak já nesnáším nováčky." Povzdechla jsi Bloody. Wood se zeleně zaleskly oči... Připravovala se na útok. "Konečně se tady začíná něco dít." Řekla Bloody a pousmála. Tohle je úryvek z mé nově připravov...
