Slečna Haisetová

Nejčtenější

Jasně že si ten článek přečetlo všeho všudy asi pět lidí. Všechny zajímala Šopina a fajnšmekry co se děje s Brunclíkem. Zrovna jsme měli redakční poradu. Na videocallu jsem si vyslechla, co kdo plánuje pokrejvat, já že se stěhuju, tak nevím kdy zvládnu toho Sheena dodělat, ale vynasnažím se. 

V plánu bylo publikovat rozbor jeho kariéry, která se dovršila vyprodanou O2 arénou. A já tam taky budu. Čím víc je někde lidí, tím míň jsou to lidi. Tím víc jsou to jen obrysy masa, končetiny bez majitele. 

Porada skončila a já zaklapla noťas. Měla jsem napsanou dobrou půlku článku. Pořád nám Šéfredaktorka říkala, že AntiYoutuber je čtenější - fajn, ale vážně chceme soutěžit s takovou bulvární - spermatem. Nechci bejt zbytečně sprostá. 

Babička pekla buchty. Polovina spálená, druhá syrová, ale neřeknu vůbec nic a k čaji si dám čtyři. Vlastně nejsou tak hrozný, když je zapíjím tím jablečno skořicovým mokem. A Babičce to udělá radost. Pak jdeme na zahradu, slunce už praží, nosim konev a babička mi ukazuje kde co chce abych zalila. 

Všechny moje věci jsou v kufrech a krabicích. Ok, přeháním, tolik si toho na koleje neberu, ale stejně. Nebyla jsem ani na intru, tohle je poprvý, co se někam reálně stěhuju - když nepočítám odsun od mámy, ale to je doslova tři stovky metrů a stejně jsem u babičky trávila všechcen čas už před tím. 

Mám bydlet na Švehlovce, na Žižkově. Brr, Žižkov. Městská část pobudů a narkomanů. Jo a hned ten co přijedu na kolej, má Sheen ten koncert, takže si ani nevybalím, ani nepůjdu s mámou na večeři, jak to dělávaj v americkejch filmech.  

Už reprízujou včerejší nebezpečný vztahy, tak se s babi naštosujeme na gauč. Většinou Jůlie ležela na jejím klíně a jí ji drbala za ušima. Měla fakt ráda pozornost. Jenže pak jí někdo rozjel na silnici. Mám kočky ráda, ale to neznamená, že potřebuju dopodrobna znát jejich anatomii. 

Luštíme křížovky. 

Ok, babička je luští, já si správný odpovědi hledám na mobilu. Pak duolingo, u toho se mi babička dívá přes rameno. Kdysi taky uměla německy. Za války jí odvlekly a poněmčili. A pak ji podruhý vytrhly od rodiny, protože válka skončila a ona měla být správnou a spořádanou češkou. Brr. Nenávidim historii, vždycky mám pocit, že se mi střeva vařej v kyselině. 

Dneska stream nestíhám, máma přijede ve dvě. Do auta se mi všechny věci nevejdou, tak rozmejšlim, co potřebuju nutně a pro co se v pátek vrátím. Mám přednášky jen tři dny v tejdnu, Těšim se na Adapťák, že si najdu kámoše a tak. Z gymplu jo, vídáme se, hromadně, ale nikdo nemá nějak potřebu se se mnou vidět one on one natož za střízliva. Tak si nalhávám, že je taky vidět nechci. 

Cesta je dlouhá, máma nemá dálniční známku, ani rádio, jen deset tisíc rad a historek z doby, kdy ona byla na koleji. To bylo tak před tisícem let, bože. Nechci bejt nevděcná, ale fakt mě to nezajímá. Všichni říkaj, jak litujou toho že svý rodiče víc neposlouchali, když byly naživu. Já mám mámu ráda, ale ona má tendenci říkat věci jako: "Já vim, že to víš, ale jen abych se ujistila, zamykej si notebook, když půjdeš z pokoje do nějaký skříňky" a já jen přikyvuju, protože na ní fakt nechci vypěnit s tim, jestli si o mě myslí, že jsem úplně tupá, nebo co. 

Hm. Dobrý. A není tady kde zaparkovat, to nikdo z nás nečekal. 

Kufry odnosíme jedinou cestou, v pokoji jsou tři postele. Jsem tu první, tak po chvíli úvah zabírám tu u okna, povlíknu si teda, aby to bylo jasný a zjišťuju, že jsem zapomněla prostěradlo. 
"Mám ho dojít někam koupit?" nabízí se hned mamka, protože by pro mě udělala cokoliv a já se cejtim provinile, že jsem ji nechtěla poslouchat. 

"Vždyť je státní svátek a všude maj zavřeno," namítnu. "Já si něco seženu," 
"Jo? seš si jistá?" podezírá mě z inkompetence. "Ne že si koupíš nějakej levnej kšunt a dávej pozor aby nebylo vyrobený v číně," Kupní rasismus. Lol. zasměju se nad tím slovním spojením a mámě všechno odkývám.
"Chceš hodit k tý aréně?"
"Nemáš to z cesty?" 
"Ani ne," zalže. 
A tak zase zamknu pokoj, ve kterým jsou jen nevybalený kufry a označkovaná postel. Jaký to asi bude, až se v noci vrátím? Co když se spolu spolubydlící spřátelí hned první večer a já už se nechytnu? 

Sakra, proč mě to napadlo až teď? 

"Lístek sis nezapomněla?" ptá se máma. 
"Mám ho v mobilu, jak bych ho mohla zapomenout?" Jsem hubatá, tak se jí hned omluvím. "Promiň." 
"Já to chápu Emo, jsi ve stresu, já když jsem se stěhovala na kolej..." A pak nepřestane, dokud se nedostaneme k Libni. 

Říkám jí, že mě může někde vyhodit kolem, ale ona trvá na tom, že mě doprovodí až ke vstupu. Všude je třeba miliarda lidí. Ještě že to nejsou lidi. Někdo z repráku pouští Alukard. Jak indiáni okolo ohně, moji vsrtevníci s cigárama mezi rty. 

Kroužíme dlouho, za chvíli otevírají dveře. Všichni OG fanoušci už si spot našli. 
Máma konečně najde flek. Když otevírám dveře, prohlídnu si auto stojící vedle nás. Ten řidič vypadá povědomě. Je to šedá oktávka v kabriu. Jak jinak. 



Pozn. Autorky: Piště komenty blbečci, esli jako mám pokračovat nebo co. Když bude dost komentů, přijde i Ebony Darness Dementia Ravenclownová