Veronika:nemohla jsem spát tak jsem šla ven jsme na tom stejně
Petr: hahah..jsme na tom stejně
Lechce se usmeje a zatrese se zimou i přesto ze je duben ráno není úplně teplo Nevaham a slikam si mikinu a hned ji podám
Veronika:Nemusíš mi ji dávat
Petr:Vidím jak se tady z tebe stává rampouch..tak si ji vem
Veronika:Když s tím tak nadelas
Mikinu si z moji ruky vezme a nasadí si ji na sebe ona je tak krásná
Následně si povidame o všem možným. Zjistil jsem o ni ze ji 17 ale za par dni 18. Je ve 4 ročníku na střední takže maturuje potom ze má bratra ale dlouho se neviděli protoze v jeho 18 se odstěhoval od rodiny a ona byla ještě dítě. Ale prý si píšou
Začalo svitat a my jsme spolu nemohli přestat mluvit teda do doby dokud ji někdo nezavolal.
Veronika:Jo?
Veronika:jezis klid
Veronika:Jo už jdu
Veronika:Cau
Podle hovoru jsem usoudil ze asi bude muset jit já bych měl jit taky
Veronika:Promin ale už budu muset jit
Petr: chápu též půjdu....muzu tvoje číslo a nebo ig?
Veronika: Jo promin ona se zase usmala ahh
Podal jsem ji telefon a ona mi naťukala její číslo. Nasledne jsem poděkoval a musel jsem se s ni rozloučit
Veronika:Dekuju za pokec...pa
Petr:Snad se někdy uvidíme.. pa krasko
Ona se usmala a pak jsme šli každý svou cestou
~
Přišel jsem domu a moje kroky hned smerovali ke me do pokoje kde jsem následně sebou flakl posteli a po chvilce jsem usl....
ČTEŠ
Anděl bez křídel/ff:stein27/
Фанфик"Na sklonku sebezničení, v tom nejmenším tušení Spadl mi do mé náruče anděl v podobě svlečený Na kůži tuší popsaný, se srdcem rukou vyrvaný Na rtech mám věty že mu všechny rány zahojím"
