I don't like you, I love you CZ [DOKONČENO]

*1/konečně

*pohled Viki

Nemůžu tomu uvěřit, konečně domaturováno. Konečně budu mít více času na rodinu a kamarády, nebude mě už obtěžovat ta škola s tím učením, a hlavně ta nervozita před maturitou, ted to mám všechno z krku.....

Moje máma mi řekla že jestli zmaturuju tak má pro mě PŘEKVAPENÍ!!! Nemůžu se dočkat, už totiž sedim v autobusu a cesta může trvat tak 10 minut. V uších mám sluchátka, které dokonale ignorují okolní vzduch. Konečně z okna vidim ceduli s názvem naší vesnice (nemám tak bujnou fantaziji na vymíšlení naprosto random názvu vesnice). Rychle jsem si tašku přehodila přes mé pravé rameno a vystoupila s autobusu.

---

"Jsem doma, doufám že napořád....." zařvala jsem přes celý dům, máma svižně seběhla po schodech dolů za mnou "Ahoj jak maturita dopadla dobře?!" zeptala se mě a já jen přikývla, silně mě objala "No tak to moc dlouho doma nebudeš....... jedeš na ten tvůj vysněnej tábor" zašeptala mi do ucha a já jsem ji co nejsilněji objala, že jí to mohlo možná i bolet. "No, už stačí Viki.... běž si radši zbalit za tři dny přece už jedeš, by the way budeš tam celý 1 měsíce pak tě odvezu domu I S TVOJI KAMARÁDKOU"

řekla a poslední 4 slova zdůraznila a já jsem po chvilce už byla v mém krásném světle zeleném pokoji. "Mami počkej to si sebou můžu vzít jokoukoli svoji kamarádku" nakoukla jsem do obýváku kde byla máma, "no?!, můžeš mám totiž 2 lístky" řekla pobaveně "oukej, jdu zavolat Alex" obě dvě sme se hlasitě zasmáli a já vytáhla telefon ze zadní kapsy u kalhot a vytočila číslo na Alex.

Alex je moje BFF, už ze školky, vždy když někam jedu a můžu ještě s nekým tak ani nepřemýšlím a hned beru Alex.......

*hovor Viki a Alex

"Ahoj, co potřebuješ?!" zeptala se....... nečekaně!!!

"Ahoj, prosím tě.... ahhh.. hmmm... nooo...." začala jsem vůbec přemýšlet nad tím jaký to tam bude

"no co prosím tě?!"

"no moje máma řekla že za maturitu můžu jet na ten youtube tábor a to s TEBOU" poslední slovo jsem přímo zaječela

"no to je super, kdy a kde to je řikej řikej nenapínej mě...."

řekla jsem jí všechny potřebné informace a ukončila hovor. Bože já jsem tak štastná!!!

Tak tohle by mohlo pro tuhle první část stačit. Byla sice celkem krátká jen 383 slov, ale tak snad bude další část o něco delší......