Sister

PROLOG

Harry Styles frustrovaně přecházel po pokoji. Konečky svých prstů měl v jednom kuse zamotané ve vlasech. Byl rozčílen, nešťasten, pociťoval zklamání. Ze sebe, ze své matky, ze světa. To vše bylo ostatně pochopitelné, právě se úplnou náhodou dozvěděl, že někde na této planetě žije jeho sestra, jeho krev. A on, ani nikdo další, netušil kde. 

,,Takže si to zopakujeme.." Starší žena se při zvuku hlasu svého syna nepatrně přikrčila a hlasitě popotáhla. Slzy, které ji stékaly po tváři, si setřela. Byl to však boj s větrnými mlýny, neb novým zabránit nedokázala. ,,Dobrovolně- Ne, nech mě domluvit!" ohradil se mladík, když spatřil, že se jeho matka nadechuje k argumentaci. ,,Dobrovolně jsi se vzdala svého dítěte, aniž bys mu věnovala pohled či dotek. Zřekla jsi se veškerých práv ve prospěch svého násilnického ex a nezajímalo tě, jak toto tvé rozhodnutí ovlivní její život." Jeho hlas byl klidný. Nekřičel, neventiloval takto své emoce.

,,Chtěla jsem tě chránit!" vykřikla. ,,MUSELA jsem tě chránit. Byla to má povinnost, copak tomu nerozumíš? Nikdo jiný nemohl! Byla jsem na všechno sama! Snažila jsem se-" Namáhavě polkla knedlík, jež se jí zformoval v krku. Od počátku věděla, že jednoho dne nastane čas, kdy bude muset svému synu vše říct, vysvětlit, přiznat se... Za celé roky se na to nepřipravila. Snad naivně doufala, že má stále ještě čas. ,,Myslela jsem, že co dělám je správné. Byla jsem mladá, Harry.. Zmanipulovaná tvým otcem.. Když jsem požádala o rozvod, začal vyvádět a když jsem pak zjistila, že jsem těhotná... Hrozně jsem se vyděsila. Můj prvotní instinkt byl tě ochránit.. Nikdy bychom neměli klid, byl by všude, kam bychom se hnuli.." trhaně se nadechla a pokračovala.

Harry naslouchal slovům své matky. Nepřerušoval, nechával ji, aby se vyvzpovídala ze všeho, co v sobě roky držela. Uvnitř něj to však vřelo. Nebyl tolik naštvaný na ni. Trochu, ano. Většina jeho vzteku však směřovala k jinému člověku. Ten, kdo ji zahnal do kouta, přinutil, aby se musela rozhodnout, nesl na svých ramenech veškerou vinu.

,,Nemysli si, že to pro mne bylo snadné. Každý den se budím s tím, že je někde tam venku, že nevím, zda-li je naživu, v pořádku a spokojená. Ale když pomyslím na to, co mohlo být, čemu jsme unikli... Udělala bych to znovu i dnes. Takto jsem mohla zachránit alespoň jedno ze svých dětí. Mou prioritou jsi vždy byl a vždy budeš ty, Harry. Tomu děvčeti jsem nezpívala každou noc ukolébavky, neusínala po jejím boku, neutěšovala ji, když plakala... Bolelo to, ale bolelo by daleko více kdybychom zůstali."

Muž se beze slova obrátil ke dveřím vedoucím ven z domu. To v ženě instantně vyvolalo paniku. ,,Kam jdeš?? Je noc, Harry! Nemůžeš teď nikam řídit! Počkej aspoň do rána!"

,,Nechápej mě špatně, jsem ti za tvou oběť vděčný. Ale nikdy tě nepochopím. Ani nechci. Měla jsi jít na policii v první moment, kdy se tě dotkl. To bych udělal já. To *děvče*, jak jsi ji nazvala, je tvým dítětem úplně stejně jako jsem já. A zatímco já měl tebe, ona neměla nikoho. Neměla nikoho, kdo by ji podržel, když plakala, neměla nikoho, kdo by s ní tvořil šťastné vzpomínky, které by snad jednoho dne mohly zastínit všechno to špatné, co se jí kdy přihodilo. Kam jdu? Nevím." Z úst mu uniklo tiché zasmání plné bezmoci. ,,Nevím, kde začít hledat, ani jak, ani jestli není už dávno pozdě, ale prostě musím. Je na čase, aby v jejím životě byl někdo, kdo ji svou prioritou udělá. Nemám nejmenší tušení, jestli bude stát o to, abych to byl zrovna já, ale nemohl bych se sebou žít, vědět, že jsem do toho nedal vše, co mám."

,,Ale, Harry, tvá kariéra.. Kluci.." 

,,Má práce s tím nemá nic společného. A kluci jsou v první řadě mí přátelé. Nepochybuji o jejich podpoře." 

Na to již neměla Anne co namítnout. Věděla, že jakmile si její syn postaví hlavu, nikdo a nic s ním nehne. A byť se bála, co toto celé přinese, byla mu vděčná za to, že v sobě nalezl sílu, kterou ona postrádala.