Věděl jsem to

A

Věděl jsem to. Vždycky.

Můj příběh neměl dlouhého trvání. Nebo ano? Vlastně to bylo zcela jednoduché. Tragické. Bolestivé.

-

Už jako malý kluk jsem si musel přiznat, že ta malá, věčně rozcuchaná a nehorázně otravná holka se mi dostala pod kůži. Jo. Bylo to tak.

Nejdřív jsem se to snažil popírat, ale jak jsem rostl a stárnul, tak jsem si akorát uvědomil, jak moc jsem si lhal do vlastní kapsy. Úplně jsem jí propadl. Z někoho otravného se stala kamarádka a z kamarádky to byla jen zlodějka mého srdce. Zamiloval jsem se, ani nevím jak. Miloval jsem ji možná už od okamžiku, kdy jsem jí poprvé spatřil v tom vlaku do Bradavic. Nebo až potom, co mi zcela netaktně řekla, že mám špinavý obličej.

Jenže jsem za ty roky, co jsem stál po jejím boku musel sledovat, jak jsem pro ni jen spolužák, příslušník stejné koleje a později i kamarád. Za ty roky jsem musel sledovat, jak se ta krásná holka zamilovává hned do několika chlapců. Lámalo mi to srdce na kusy. Můj nejlepší přítel Harry, mě vždycky uklidňoval. Když to byl pro jednou ten neandrtálec Krum, řekl mi: „Rone, neboj, po turnaji odjede a ona se z toho dostane." Věřil jsem mu, protože jsem to věděl, a protože se tak stalo. Když ale podlehla nepříteli, Harry mlčel a to mě děsilo.

Věděl jsem to.

Věděl jsem, že tohle je jiné. Tohle není jen okouzlení, tam se něco dělo. Snažil jsem se jí od toho odrazovat, snažil jsem se jí řádně a neustále argumentovat, ale bylo to marné. Ona mě neposlouchala a jeho milovala. Toho nejhoršího ze všech. Nejen, že to byl příslušník Zmijozelu, maximální nepřítel naší, nebelvírské koleje, ale taky to byl arogantní debil, s nosem nahoru, nabubřelou čistou krví a později také stoupenec zla. Hůř si snad vybrat nemohla. Myslel jsem, že je chytrá, ale láska z nás dělá hlupáky. Bez výjimky.

Začali jsme se hádat, Harry nám dělal neustále nárazník, protože nesnesl, abychom stáli proti sobě. Ten chlap měl svatou trpělivost. Měl to, co mě absolutně chybělo. Nejsem přeci nějakej zasranej masochista, co tiše sleduje, jak holka, kterou miluju celým svým srdcem i duší hází zamilované pohledy na jiného. Nemohl jsem to vystát. Nemohl jsem vůbec fungovat a už vůbec jsem nemohl poslouchat svou sestru Ginny, která o nich dvou nezavřela zobák.

Zapletla se s ním. Nevím a nechci znát podrobnosti, jak se to krucinál vůbec stalo. Věděl jsem jen to, co věděl úplně každý. Hermiona Grangerová se dala dohromady s Dracem Malfoyem. Stala se z toho úplná senzace. Mě pukalo srdce pokaždé, když jsem je spolu viděl. Pansy, která si dělala zálusk na Malfoye, naopak rupala cévka v hlavě a několikrát si s Hermionou vjely do vlasů, až jsme je museli odtrhávat od sebe. Bylo mi to ale jedno. Nejdřív jsem vyváděl, ale potom mě pohltila apatie. Byl jsem zničený.

Věděl jsem to. Vždycky jsem věděl, že my dva nemáme budoucnost. Jenže jsem naivně doufal. Byl jsem schopný všeho. Proto jsem udělal to, co jsem udělal. Ztratil jsem soudnost.

-

Ten jejich románek trval několik otřesných a předlouhých měsíců, potom přišla válka a všechno se změnilo. Přišla zkáza, smrt, trosky a jejich konec. Ti, co přežili nakonec odešli pryč. Odešli a začali nové, dospělé životy. Kdosi nade mnou stál, protože jsem vyvázl živý. Přežil i můj přítel Harry a ona, díky bohu. O něm... nevím nic. Nikdo nic neví. Doufám ale, že je někde hluboko pod zemí, v truhle. Jenže je přeci jen něco, co mám denně před očima, a co mi způsobuje bolest, protože tu pochybnosti nemají místo.

-

Všichni tři – já, Harry i Hermiona jsme se přestěhovali do malého bytu, kde jsme chtěli začít znovu. Ve všem znovu. Harry se ale zanedlouho přesunul k našim, protože se zasnoubil s Ginny. Zůstal jsem tedy já a ona, žena, kterou jsem nepřestal milovat, byť mi zadupala úlomky mého srdce do prachu země. Ještě ten večer, na oslavu toho, že se náš kamarád bude brzy ženit s mojí sestrou jsme se my dva opili. A jak všichni víme, alkohol nevede k ničemu rozumnému.