Second chance [Kuchánek] ✔

Epilog

Měl by někdo zájem o usmiřovací sex? (Není to můj nápad, děkuji)

Btw bude třetí díl, očekávejte ho brzy <33

~~

"Jirko?" Zamumlal jsem, položil si hlavu na jeho vypracovanou hruď a nechal ho, ať se mi prohrabává ve vlasech. Bylo to příjemné.

"Copak? Je něco špatně?" Optal se vystrašeně a přitáhl si mě k sobě tak, že jsem na něm ležel, vážně. Celým tělem.

"Nic není špatně, je mi dobře" zavrtěl jsem hlavou a uklidnil ho tak. Bobík můj. Vy ani nevíte, jak moc ho miluju. Vím, že to tak někdy nevypadalo.

"To je dobře, kdyby něco řekni si o cokoli." Políbil mě na čelo a já se jen mohl rozplývat nad tím, jak moc je vlastně úžasný. Nechápal jsem, jak jsem mu mohl odolávat tak dlouho.

"Řeknu, jen jak to mezi námi je? Chceš být víc než kamarád, jakože vztah nebo?" Zamumlal jsem a radši sklopil oči na jeho hruď, abych se nemusel koukat na něho. To bylo tak moc trapné.

"Lásko, myslíš si, že bych s tebou dokázal být jen kamarád? Vydržel bych to, ale ne dlouho, zabíjí mě, když se tě nemůžu dotýkat tak, jak chci. Ten čas bez tebe byl utrpení a pak když jsem tě měl nablízku, takže když jsem tě najednou zase měl nablízku, choval jsem se jak kokot a musel se tě dotýkat, takže zapomeň na nějaký kamarádství. Hezky ve vztahu se mnou budeš" zvedl mi hlavu a díval se mi do očí. Právě jsem se do něho zamiloval ještě víc.

"Tak jo" uculil jsem se. "Taky se tě potřebuji dotýkat, bojoval jsem dlouho, ale pak, když jsi byl m- ty víš co, přestal jsem bojovat, měl jsem výmluvu, že se potřebuji usvědčit v tom, že jsi fakt živý" přiznal jsem se a ihned si schoval hlavu do ohbí jeho krku, bylo mi tak trapně, že jsem to fakt řekl.

"Neschovávej se mi, rajčátko" zasmál se mi Jirka a já ho praštil do hrudi. Já mu dám takový rajčátko. Nejsem žádná zelenina jako!

"Jsi roztomilý a můj, nikomu tě nedám" zmáčkl mě v objetí a já nemohl být šťastnější. Jeho mi prostě seslalo samo nebe. Nejúžasnější přítel na světě, pod to se vám klidně podepíšu!

~~

"Ty můžeš chodit? Jsi ho nějak šetřil ne?" díval se Svozka podezdřele na Jirku, když jsme vešli k nám domů. Bylo to jako přivést rodičům ukázat svého přítele, takže hodně trapné.

"Musel jsem, příště ho šetřit nebudu" mrkl na něho Jirka. No to jako asi ne? Já jsem tady jako, kdybyste mě neviděli!

"Aby nějaký příště vůbec bylo" zabručel jsem a nechal se obejmout Špačkem. Byla to taková nadšená mamina, že její děťátko si někoho konečně našlo.

"Chtěl bych vám poděkovat za všechno, co jste pro nás udělali. Bez vás bychom se možná ani nedali dohromady" poděkoval jsem jim a následně je oba obejmul. Jirka se přidal, takže to bylo takové rodinné objetí.

"Promiňte že ruším, zalezu si do pokoje, jakobych tady nebyl" objevil se ve dveřích Vráník. Nevypadal dobře. Co se stalo?

"Nerušíš, co se stalo?" vyzvídal jsem. Vypadal jakoby každou chvíli měl brečet. AJajaj.

"Já jsem něco asi hodně posral" vzlykl a složil by se na zem, kdyby Jirka neměl pohotové reflexy a nechytil ho.

"Co se stalo?" zeptal jsem se nechápavě.

"Ztratil jsem ho"

~~

Hehe, o kom asi bude třetí díl co?