Nesmrtelné svátky (FF- The Mortal Instruments)

47 1 2
                                    

24. prosince, Oxford


Seděl na baru a zíral do prázdna. Zvláštní na to, že byly Vánoce které by měl trávit ze svojí rodinou v institutu. S jeho těhotnou manželkou Jessicou a malou dcerkou Meredith. Místo seděl v místním civilským baru a nad sklenkou alkoholu pozoroval, jak plyne život okolo něj. Nudný civilský život. Jmenoval se Thomas McGuire a byl na tom dost bídně. Uprostře toho ruchu civilů se cítil velmi nesvůj. Dokonce nechal i své zbraně v Institutu poté, co u nich byl na malé návštěvě konzul.

"Ty spory s vlkodlaky se zhoršují! Začali si dokonce stěžovat i u Spolku." Práskl rukou konzul o stůl. "Od kdy Spolek poslouchá vlkodlaky?" Ozval se Thomasův parabatai Stephen. "Od oné bitvy v Idrisu, které jste se teké účastnil pane Hamtworne." Spražil konzul Stephena pohledem a ten zabodl pohled na špičky svých bot. "Pořád to nechápu, s vlkodlaky nikdy problém nebyl." Ozvala se Thomasova těhotná manželka, zatímco se její devítiletá dcerka schovávala za ní. "To je ten problém. Před pár dny skončila válka. Jonathan Morgenstern padl a s ním i všichni jeho vojáci. Myslím, že jste to tady v Evropě taky mohli zaznamenat." Řekl konzul a poslední větu vyslovil z velkou ironií. "Všichni lovci stínů slaví a myslí si že mír a klid." Odfrkl si konzul. "Ale podle mě a Spolku, vlkodlaci a jiní podsvěťané jen čekají na dobrou záminku aby napadli jakýkoliv Insitut, nebo Koštěné město, a proto potřebujeme udržovat co největší mír mezi námi a podsvěťany." Konzul vykročil směrem k Thomasovi a jeho kroky se ozývaly knihovnou. "Proto vás Thomasi vyháním na noc mezi podsvěťany a civily, abyste si byl vědom trestu, který vás dostihne, pokud se situace s vlkodlaky nezlepší. "Ale to nemůžete... Vždyť jsou Vánoce." Zastala se ho jeho manželka Jessica, ale k ničemu to nebylo.

"další sklenku? Probudila ho servírka ze vzpomínání. "Ano, nalejte mi další." Thomas nesnášel Spolek a najevíce nesnášel konzula, i když musel uznat, že je lepší, než konzulka před ním. Vlkodlaky neměli pod kontrolou a pomohlo tomu až přidání Oměje do vody, akže lidé vlkodlaky odpuzovali. Vlkodlaci byli po válce oslabení a potřebovali rozšířit své řady. Bohužel se nemnožili, ale promněňovali napité studenty, kteří si to mířili z kalby domů. Ti pak nevěděli co se s nimi děje a ve městě vznikal chaos. Tak se lovci rozhodli vysypat nějakou tu tunu nadrceného Vlčího moru do městských nádrží. To se ale nelíbilo vlkodlakům, kteří se snad podruhé v historii spolčili s upíry a napadli studenty na přednášce. díky tomu se řady vlkodlaků i upírů o něco rozšířily. Další zmatek ve městě.

Z přemýšlení ho vytrhla až jeho dlouholetá přítelkyně Rosa, která si sedla vedle něj k baru.  Byla jeho kamarádkou hodně dlouho a je tu šance že ještě dlouho bude, protože je upírka.  Rosa byla spojnicí mezi Oxfordskými upíry a lovci. Ona byla jedna z mála, kteří si své upírctví neužívali a brali je jako prokletí. Rosa se živila zvířátkami. Thomas jí říkal vegetariánka. "něco nového? Nebo víš co? Nemusíš mi ni říkat, stejně jsem zase odposlouchávala před institutem. Řeší se upíři a hlavně vlkodlaci, co? Přísáhám, že v tom nejedu . Nejsem ani na vaší straně ani na jejich. Já jsem Švýcarsko. " Dokončila svůj monolog a kopla do sebe pití.

"Štve mě to, že nemůžu být na Vánoce se svojí rodinu." Řekl a podíval se n upírku. "Já taky nemůžu být ze svojí rodinou. Jsou všichni mrtví a i kdyby byli naživu, tak by ze mě nebyli moc nadšení." Pousmála se a vypila další skleničku.


"Nechápu, jaktože nejsi opilá." Mumlal Thomas k Rose, zatímco ho podepřeného vyváděla z baru. "A pořád jsi vegetariánka." Mumlal dál, zatímco ho vedla směrem k institutu. Změna ale nasatala, když ho asi 200 metrů před Institutem opřela o zeď a podívala se po ulici. Bylo tam prázdno, což se jí hodilo, aby bez čumilů zplnila svůj zadaný úkol. "Šťastné a veselé." Zašeptala Thomasovi do ucha vteřinu předtím, než se mu zakousla do krku a rozervala mu kůži na cáry. Poté si utřela pusu do jeho trička a pomale odešla směrem k Vánošční party, která se konala na nejbižší koleji. Thomasovo tělo, bez kapky krve se sesunulo na zem, kde zůstalo ležet, dokud ho nenašel student jdoucí okolo.

Krátké příběhyKde žijí příběhy. Začni objevovat